Future is bright pink,bitch!Gerard is watching you!

Největší chyba mého života 5 The End

28. října 2007 v 20:28 | DangerousGirl |  Největší chyba mého života
Takže tady máme poslední část

Mikey
Dospával jsem včerejšek.Ta záležitost s tím Ierem mě pěkně sebrala.A Gerarda taky.Udělal jsem strašnou chybu,ale já se těď o Gerarda postarám.Dostanu ho z toho.Rozhodl jsem se,že půjdu nakoupit.Koupím něco,co má bráška rád a pak ho přinutím to sníst.Všechno bude zase dobrý.Vyrazil jsem do města.Nakoupil jsem,zaplatil účty a takové to vyřizování.Pak jsem se stavil za Monicou.Moje momentální holka.Trošku jsme si spolu užili.Aspoň jsem chvíli nemyslel na to,co jsem provedl Gerardovi.A pak jsem šel domů.Šel jsem do Gerardova pokoje.Otevřel jsem a viděl jsem ho na zemi!Bože!On si podřezal žíly.Všude krev.A nikdo nebyl doma.Rychle jsem k němu přiklekl.Bože,žije.Zavolal jsem sanitku.Bylo to tak tak.Byl jsem v nemocnici a čekal jsem.Pak přišel doktor a říkal,že je na tom dost špatně,ale že by se z toho měl dostat a jestli chci můžu za ním.Gerard ležel v posteli a vypadal strašně.Doktor mi řekl,že se pořezal všude možně na těle a ztratil hodně krve.A pak,že s ním můžu být o samotě a odešel.Sednu si k posteli:,,Gerarde!Gerarde,brácho cos mi to udělal?Tohle ne.Ty seš silný.Ty to zvládneš,zvládneme to společně.Já vím,že to je celé moje vina.To já jsem tě dostal až sem.Tohle jsem opravdu nechtěl.Kdybys jen věděl,jak mě to mrzí.Gerarde..´´ A on otevřel oči.Myslel jsem,že spí.Vypadá bledší než obvykle.Strašně zuboženě.Podívá se na mě těma zelenýma očima.Jsou plné lítosti.A já už brečím dávno.Nikdy se to nemělo stát.A Gerard promluví.Strašlivě slabým hlasem:,,Mikey,promiň.´´
,,Gerarde,nic neříkej,nevyčerpávej se.Všcehno bude v pořádku.´´uklidňuju ho.Ale on to tak necítí:,,Ne,nic nebude v pořádku.Já ..já musím jít za Frakiem.Já bez nšj nemůžu žít.A ještě,když odešel takhle.Já musím.A hlavně chci..´´vyděsí mě:,,Gee..já tě mám rád.Nemluv takhle.´´ On se na mě podívá a z poslední sil mi řekne:,,Ty za to nemůžeš,Mikey,já musím.Taky tě mám rád.Sbohem.´´ Cože?A ten přístroj ,na kterým je napojený Gerard,začne dělat takové to:,,Píp píp píp .´´ Všechno vidím zpomaleně.Připadám si jako ve filmu.A v tom přiběhne doktor.A sestry.A ještě někdo.Snaží se ještě o něco,ale je to marné.Doktor to po chvíli vzdá:,,Je mi líto,pane Wayi.Upřímnou soustrast.´´ Cože?Ne,Gerard není mrtvý.Nemůže být.Ne!!!!Pak mi dají něco na uklidnění.Asi.Nic Nevnímám.
Později
Tak už je to tady.Gerardův pohřeb.A já jsem se tím ještě pořád nevyrovnal.Asi ani nevyrovnám.Sedím tady v kostele v první lavici.Kde má sedět rodina.A to jsem jen já.Protože my s Gerardem jsme nikoho jiného neměli.Jen sebe navzájem.Vždycky,když jsme byli úplně v háji tak jsme se na sebe mohli spolehnout.Můj straší bráška Gerard s nádhernýma zelenýma očima.Je pryč.Totiž tady v té rakvi.A já jsem na jeho pohřbu.Zní to absolutně nemožně.Ale je to pravda.Zírám na chlápka,který žvaní něco o tom jaká je to ztráta.Jenže on vůbec nic neví.Nikdo tady.S Gerardem se přišla rozloučit strašná spousta lidí.Měl strašnou sposutu přátel.Gerard byl svým způsobem hodný a velkorysý člověk.Každý ho měl rád.Ikdyž poslední dobou na své přátele dost kašlal,protože měl Franka,přesto přišli.Gerard by měl radost.Je tu úplně plný kostel.Vidím brečící holky...místy i kluky.Vidím George,holky, kluky ,co znám pouze od vidění.Jsem jim všem strašně vděčný,že přišli.Gerard měl tolik přátel,že si to ani neuvědomoval.A rodinu žádnou.Kromě mě.A já jsem mu ublížil.Bránil jsem mu v lásce a to byla ta největší chyba v mém životě.Teď už to vím.Kéž by šel vrátit čas.Pořád slyším Gerardova poslední slova.Řekl mi,že za to nemůžu a že mě má rád.On mi odpustil i přesto všechno.Po pohřbu mi strašná spousta lidí podává ruku a přeje mi upřímnou soustrast.Skoro nikoho nevnímám.Potom se jdu naposledy podívat na Gerarda.Ten pohled je hrozný.Hrozně smutný.Leží v rakvi.Je strašlivě bledý.A ty jeho zelené oči.Vypadají vyrovnaně.Nemůžu se na to dívat,trhá mi to srdce,vidět ho takhle.Ale přesto zůstávám.A vzpomínám.Jak jsme se prali o hračky,když jsme byli malí.Jak jsme si spolu povídali o prvních holkách.Jak mi Gerard uvařil kafe,když jsem se poprvé zlískal.Když mě tenkrát zmlátili,byl to Gerard,kdo mi říkal,že všechno bude dobré.On mě držel za ruku,když mi bylo nejhůř.Měl jsem ho strašně rád.Byl to ten nejlepší bratr,kterého jsem si mohl přát.A teď tady leží v rakvi a je mrtvý.Věděl jsem,že jestli se s tím někdy vyrovnám,tak vždycky budu vědět,kdo ho sem dostal.A věděl jsem ještě jedno.Nikdy nezapomenu.Na to co pro mě udělal,jak ho mám rád,na tyho jeho rozzářené oči,když jsme se viděli po delší době.Ať se stane cokoliv.
Nikdy na tebe nezapomenu,Gerarde.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Tea Tea | E-mail | Web | 30. října 2007 v 12:58 | Reagovat

Pěkný příběh, dobře popsané pocity :) jen je trošku obyčejný námět, když oba spáchají sebevraždu (i když, já po povídce TGOY mám co říkat XD )

2 Fee:P Fee:P | 30. října 2007 v 19:38 | Reagovat

pjekný:) ae smutný...popsaný famózně:)

3 Anaj Anaj | Web | 8. listopadu 2007 v 17:43 | Reagovat

Ako Romeo a Julia .. :))))

4 Bloody Kisses Bloody Kisses | Web | 9. listopadu 2007 v 12:26 | Reagovat

búúúú bulíím :D je to fakticky úplne hrozne dojemné.. presne si to vystihla, pocity, depresia.... skvelé

5 Dangerous Girl Dangerous Girl | 9. listopadu 2007 v 13:00 | Reagovat

Díííky moc .. taky jsem brečela,když jsem to psala  a četla po sobě a tak nějak o tom přemýšlela :)

6 Small.Person Small.Person | Web | 4. ledna 2008 v 2:29 | Reagovat

Nadhera...brecim...

7 JitkaVampire JitkaVampire | 14. května 2008 v 18:40 | Reagovat

no tak už je to tady zase,už zase brečim!!!oh my god!!!ale radila sem mu dobře to bylo jasný že se podřízne já bych to na jeho místě udělala taky...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.