Future is bright pink,bitch!Gerard is watching you!

I'm Still Loving You VI.

4. listopadu 2007 v 20:16 | Loilska |  I am still loving you
Pokrášeško :*

  • GERARD:
Ten můj blázínek po mě začne cákat. Oplácím mu, jenže pak si všimnu jakej bordel jsme ztropili na zemi a je mi jasný, kdo to bude uklízet, takže Frankieho stopnu. Ještě chvíli se kočkujeme, když Frank vyleze z vany, hezky sebou plácne na zadek. Nejdřív nechápu, ale pak se strašně rozřehtám. Vylezu z vany taky a seberu mu ručník se, kterým se otíral. Zarváří se na mě našpuleně. Nemám daleko k dalšímu výbuchu smíchu. Když pak podotkne, že ještě nebyl, odnesu ho k sobě do pokoje a tam mu zopakuju své vyznání. Rozdělí nás až kazišuk Mikey, který se po mě schání. Frankie se teda oblíkne a oznámí mi ať mu zavolám. Pak se vytratí domů. Oblíknu se a jdu vyhledat Mikeye. Včera byl dost na dně. ,,Gerarde, kdo je zodpovědnej za ten bordel v koupelně?!'',,To nic, já to pak uklidím.''Odvětím mu klidně. ,,Gerarde, poraď mi. Já nevím co mám dělat, nebo si myslet??'',,Co když mi to fakt chtěla nějak vysvětlit?Ale co když je to děvka a chtěla se tak jenom dostat k tobě?Já nevím, nic nevím.'' Stresuje se Mikey.,,Ššš, klid, to bude dobrý Mikey. Víš co? Já to z ní v pondělí vytáhnu, jak to bylo. A ty se nestresuj. Uvidíš bude to dobrý.'' Pak začnu uklízet ten bordel v koupelně.
,,Á, konečně to mám.''Mikey se po mém proslovu zavřel do pokoje, že si chce odpočinout. A já konečně můžu zavolat Frankovi. Domluvím se s ním na půl osmý. No jo, to abych se už začal připravovat, jak se tak znám. Oblíknu se a upravím a můžu vyrazit. S Frankem si v kině užiju mraky srandy, fakt. Nejdřív mě celou dobu hypnotizuje pohledem a pak mi dokonce nasype popcorn za krk. Někdy bych ho fakt zabil. V baru pak zjistíme, že máme společnýho kámoše a nakonec, tenhle úžasnej večer zakončíme u mě v posteli. Neděle je bezvadná. Udělám si s Frankiem menší výlet po okolí i když na Frankovi vidím, jak je nervózní z toho, že zítra jdeme do školy a tam to budou nejspíš všichni vědět. Taky mě to sere, ale co se dá dělat. Musím se dneska večer připravit na Berta.
Tak tady je moje takzvané zlaté překvápko. Negativ fotek mě a Bertyho. Uvidíme jak se bude Bert tvářit až ty fotečky pošlu Dannymu. To bude teprv mazec. Pomyslím si. Pak si můžu s čistým štítem, že víc už toho pro nás udělat nemůžu, zalezu do postele a za chvíli usnu.
Bože, jak já nenávidím vstávání. A ještě k tomu do takhle zajebanýho dne… . Navlíknu na sebe nějaký hadry.,,Čau Mikey.'' Pozdravím v kuchyni bratra.Pak se vydám na cestu k Frankovi.
Kurva, kvůli tomu bastardovi je Frankie tak nervózní. Ne, že by se s tím, že ho jeho třída nesnášela už nesetkal, ale teďka se nejspíš jedná o celou školu. Na znamení toho, že tu pro něj jsem a vždycky budu ho chytím pevně za ruku. Bezva, takže Bertík už se pochlubil. Všichni na nás zírají a šeptají si. Ti odvážnější na nás dokonce něco pokřikují. U skříněk se spolu rozloučíme letmým dotykem. Ve tříde si sednu do své lavice. Bert tam ještě není, napadne mě. Jo, není tam, protože si přesedl k nějaký holce. Prej, že nebude sedět s teploušem. Já tí dám teplouše, až ti bude zle, ty kurvo. Po škole, která mimochodem stála za hovno, si venku odchytnu Dannyho, Bertova bratra.,,Ahoj Danny, můžeš na chvilku??Něco tu pro tebe mám…'',,Copak, chceš nakopat prdel ty buzerante??'',,Na''Podám mu bílou obálku, přesně tak jak to udělal tehdy Bert mě. ,,Co to je?!'',,Jen se podívej.''Pak zvednu kotvy. Po cestě domů si všimnu, že za mnou nerozhodně jde ta holka, Alicia, co ji brácha tak bláznivě miluje. Vzpomenu si na svůj slib.,,Alicio??'',,A-ahoj Gerarde. Víš chtěla bych ti něco říct. Mikey si teď asi myslí, že jsem s ním byla, jen proto, že jsem chtěla sbalit tebe.Ano, přiznávám, na začátku to tak bylo, ale když jsem Mikeyho poznala blíž, zjistila jsem, že ho miluju. Bert to nevěděl a pořád na mě dorážel, kdy tě chci sbalit. Já jsem se ho snažila zbavit, ale Bert byl dotěrnej. Když jsem pak spatřila Mikeyho, myslela jsem, že mě trefí. Víš, chci abys mu to řekl. Chtěla jsem mu to říct sama, ale on se mnou nechce mluvit. Prosím Gerarde, řekni mu to.'',,Myslím, že to chápu Alicio, vysvětlím mu to.''Zamyslím se. ,,Ahoj.'' Dál pokračuju v cestě domů a přemýšlím. Proč je ten život tak zamotaný?! Proč?!
  • FRANK:
Ráno se pro mě Gerard zastavil. Stiskl mi pevně mou ruku, aby mi tím dodal sílu. Stačila mi jeho přítomnost a cítil jsem se o něco klidnější. Tedy až do té doby, než jsme došli ke škole. Všichni po nás čuměli a šuškali si. Nedělám si iluze, že by si vysvětlovali matiku. Někteří dokonce pořvávali. Myslel jsem, že se zblázním. Ještě k tomu, jsme se u šaten rozdělili. Zmizel jsem na záchod a tam byl zalezlej do tý doby, než zazvonilo. Pak jsem trochu se zpožděním vyběhl do třídy. Hodina už začala. Rychle jsem se omluvil a přisedl si k Bobovi. Tvářil se smutně. Se mu nedivím. O přestávce jsme seděli a bavili se jen spolu. Byl jsem celkem deprimovaný. Všichni se seskupili do skupin a probírali mě a Gerarda. To je jasný. Bob mi řekl, že ho to mrzí. Ze školy jsem šel domů a to hodně rychle. Tam jsem si zalezl do pokoje a snažil se nemyslet na to co bude každý další den. Jak to proboha zvládnu?! Já nejsem tak silný… . Ještě do toho všeho mi přišla SMS od Gerarda: Promin Frankie, rano se nestavim. Odpada mi první hodina, tak si neco zaridim. Miluju te. Gerard. Odpovím mu: Dobre, uvidime se ve skole. Taky te miluju. Tvuj Frankie. Pak si lehnu na postel a spím až do rána.
RÁNO:
Od tý doby co jsem se vzbudil mám takovej divnej pocit. To bude asi tím, že do školy nejdu s Gerardem. Zvládnu to, přece nejsem žádnej srab. Oblíknu se a bez snídaně vyrazím. Mám pocit, že kdybych něco snědl, okamžitě bych se poblil. Zrovna procházím kolem toho starýho orezlýho dětskýho hřiště, když na mě vyskočí Bert s celou svojí družinou. Nejdřív mě jednou ranou srazí k zemi a pak řekne:,,Tohle Gerard neměl dělat, já jsem ho varoval!'' Pak už jsem cítil jenom tupou bolest. Vytáhnou si na mě nože. Řežou mě po celém těle. Bolestí vykřiknu. Takový strašný pocit jsem ještě nikdy nezažil. Oni se však nedávájí rušit. Dál bodají. Cítím jak mi tepe v hlavě bolestí. Najednou cítím jak ke mně připlouvá uklidňující vlna. Jakoby všechno, ta bolest, strach a všechny ty emoce odplouvaly někam pryč. Do neznáma.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 pájina pájina | 4. listopadu 2007 v 21:06 | Reagovat

přece neumře:(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.