Future is bright pink,bitch!Gerard is watching you!

Love or Insanity?

30. listopadu 2007 v 22:48 | Loilska |  Love or Insanity?
Ahojik,
tohle je taková spíš jednorázovka. Bude to mít asi jenom dva díly. Ještě přesně nevím jak to dopadne, ale běhěm zítřka(snad) vám tu hodím ten konec. Prosím pište komenty a jinak jsme moc rádi, že sem pořád ještě chodíte a trpělivě čekáte na naše pokráčka, takže díky =).

Sedím tady. Jsem přivázaný k židli tlustými provazy. V puse mám roubík. Jak mi to mohl ten bastard udělat?!A hádejte kam mě ten hajzl, který vypadal jako kamarád, dal?! Zavřel mě do kumbálu na košťata. V mém vlastním domě. Když jsme tu nedávno dávali smetáky a podobný věci, ani jeden z nás netušil co se tu bude dít teď. Dnes večer zemřu. Vím to. Cítím to a ostatně on mi to řekl. Myslím si, že je schopný to udělat. Když už mě přivázal k židli v MÝM vlastním domě a zavřel MĚ do kumbálu na košťata, je schopný i tohodle. A to jsme toho měli tolik společnýho. Všiml jsem si, že v poslední době bývá divnej, ale nedával jsem tomu moc velkou váhu.Někdy se takhle prostě choval. Bral jsem to jako jeden z jeho vrtochů, ale asi jsem tomu měl přikládat větší váhu. Možná, že kdybych se ho zeptal co ho trápí, jestli nepotřebuje s něčím pomoct, nemusel bych teď sedět tady a vztekat se s roubíkem v puse. Hlavou se mi honí zmatené vzpomínky. Ty nejhezčí okamžiky mého života. Když se narodil Mikey. Byl takové roztomilé mimino. Byl jsem z něj naprosto unešenej. Těšilo mě, že je ze mě velký bráška. Snil jsem o tom, že budu Mikeyho ochraňovat. Ve skutečnosti to, ale bylo trochu jinak. Měl jsem problémy s alkoholem. Mikey to věděl, ale i přesto mi to nikdy nevyčítal a snažil se mi pomoci. Řešil se mnou mé první lásky. Já jsem mu v životě, ale moc nepomohl. Byl jsem pro něj spíš přítěž. Ale i tak ho mám strašně rád. Už nikdy mu nebudu moct říct, jak moc je pro mě důležitý. Ale tak už to v životě bývá. Je to strašně nespravedlivý, Bože. Když jsem zemřít chtěl, neměl jsem nic co by mě ještě na tomto světě drželo, tak to jsem umřít nemohl. Ale teď, když jsem konečně začal posledních pár let žít a i můj osobní život začal vzkvétat, je čas abych opustil všechny milované i nenáviděné. Jsem prostě strašněj smolař. Už na střední to tak bylo, ale já si myslel, že už mám tohle období za sebou, ale jak je vidět, mýlil jsem se. Vzpomínám, jak jsme se dali s kapelou dohromady. Ty začátky byly těžké, ale pak se dařilo. První krize nastala, když od nás odešel Matt, toho ale naštěstí rychle vystřídal Bob. I tak jsem nebyl moc šťastný. Samozřejmě, kapela a to všechno bylo úžasné, ale můj milostný život upadal. Nikoho jsem neměl. Akorát problémy s alkoholem a drogama. Ale přece tu pořád byl můj blízký přítel Bert. Berta jsem měl moc rád a ač to nerad přiznávám, byl jsem do něj zamilovaný. On to dobře věděl, ale nic s tím nedělal. Mrzelo mě to, takže jsem se ještě víc utápěl ve svých problémech. Pak, jak jinak než díky mému sladkému Mikeymu, jsem se dostal z drog a chlastu. Trvalo to dlouho a stálo mě to hodně úsilí, ale dokázal jsem to. Cítil jsem se jako znovuzrozený. Všem jsem byl moc vděčný za podporu. Mým milovaným rodičům, Mikeymu, kapele…. Teď si vlastně uvědomuju, rodiče už taky neuvidím. Budou mi chybět, vychovali mě, dali mi lásku a vždycky mě podporovali v mých rozhodnutích. Je to moc smutné. Už vidím ty titulky bulvárních plátků - Gerard Way frontman My Chemical Romance byl zavražděn jejich kytaristou Frankem Ierem! Absurdní. Copak chci takhle skončit?! Nechci, jenže smrt si nevybírá. Kluci z kapely mi budou taky chybět, jsou moc fajn. Snad si najdou nového a lepšího zpěváka. Ne tak problémového. Snad mi Bert odpustí. Jak se říká, to nejkrásnější nakonec. Když už jsem byl konečně z toho svrabu celkem venku, seznámil jsem se s Lyn. Byla to láska na první pohled. Okamžitě jsem si ji zamiloval. Je tak úžasná. Nemohl jsem bez ní být. Proto jsem ji také požádal o ruku. I ona byla šťastná a tak řekla ano. Tehdy jsem si nijak nevšímal, že Frank se chová nějak divně. Už to s ním nebylo ono. Myslel jsem, že má nějaké problémy s Jamiou, nebo tak něco, očividně byly mé analýzy mylné. Pořád, ale nevím proč. Proč to všechno dělá?! Co z toho bude mít, když mě zabije?! To už se asi nedovím… Mno, ale zpět k mým vzpomínkám - s Lyn jsme se vzali. Dodnes si vzpomíná jak se mě zeptali:,,Gerarde, bereš si Lindsey za svou právoplatnou manželku?Budeš jí ctít, milovat a nikdy ji neopustíš?''Vzpomínám si jak jsem slabým hlasem zašeptal:,,Ano, budu.''. Bylo to úžasné. Klidně bych jí to řekl ještě tisíckrát. Už, ale nebudu mít tu příležitost. Pak to bylo naprosto dokonalé, to soužití. Byli jsme zrovna na touru, když mi Lyn-Z oznámila poněkud překvapivou novinku.,,Víš, Gerarde, potřebovala bych ti něco říct…'',,Tak povídej, zlato.''Přítáhnul jsem si ji k sobě a líbnul ji na rty. ,,Je to zvláštní, nečekala jsem, že to příjde, ale je to tak. Gerarde, budeš táta.''To byl šok, ale příjemný. Byl jsem z toho naprosto uchvácený. Natěšený, dalo by se říct. Nedávno se nám narodil syn. Pojmenovali jsme ho Robert. Po mém dobrém příteli a také mé lásce. Nezapírám, když si vzpomenu na Berta, pořád něco cítím. Už je to, ale potlačené. No, sice, nevím, jestli bych mu dokázal odolat. Ale to teď není to hlavní. Každý den jsem u nich byl. Dneska jsem se vrátil a stalo se to, co se stalo. To se se nejspíš stát mělo. Pomalu jsem jel z nemocnice domů a konečně jsem se domů dostal. Otevřel jsem dveře a… a prásk! Něco silného mě praštilo po hlavě a já upadl. Když jsem se probral, byl jsem už takhle přivázaný k židli. Viděl jsem Franka s nožem. Ve tváři měl psychopatický výraz. Byl jsem naprosto zmatený. Chtěl jsem se zeptat proč, ale něco mi v tom bránilo. Jistě, měl jsem a pořád mám roubík. Frank řekl něco opravdu povzbudivého:,,Dnes zemřeš Gerarde Arthure Wayi. Neptej se proč. Ve správný čas se to dozvíš.''Pak mě dovlekl sem a tu jsem ještě pořád. Uslyším nějaký divný zvuk. Jako otevření dveří. Óó ne, Mikey přišel. Teď ne Mikey, teď rozhodně není vhodná doba.Ten blbec ještě zahaleká:,,Čau Gee, přišel jsem tě navštívit.''Za chvíli už se ozve tlumená rána a pak hlasitý pád. Taky ještě hlasité:,,Kurva.''Po malé chvilce, oproti tomu jak dlouho jsem tu seděl, se otevřou dveře. Stojí v nich kdo jiný, než Iero. S židlí mě odvleče do obýváku, kde jsou zatáhlé žaluzie. Vyndá mi roubík, sedne si na gauč.Téměř okamžitě vykřiknu:,,Kde je Mikey?! Co jsi s ním udělal ty malej zvrácenej bastarde?!'',,Klid Gerarde, Mikey je relativně v bezpečí. Prozatím. Obávám se, ale že tě bude brzo následovat.''Hlasitě zařvu.,,Uklidni se. Nejspíš tě zajímá, proč tohle všechno. Nemám pravdu?Tak já ti to teda řeknu.''
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Niky Niky | Web | 1. prosince 2007 v 12:46 | Reagovat

Takhle to useknout. :( Pokráčko! Prosííím

2 lusyi lusyi | 3. prosince 2007 v 23:32 | Reagovat

nádhera

3 Pája Pája | Web | 4. prosince 2007 v 0:19 | Reagovat

Páni, to je luxusní !!!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.