Future is bright pink,bitch!Gerard is watching you!

Beautiful HitchHiker VII.

12. prosince 2007 v 19:16 | Loilska |  Beautiful HitchHiker
Nazdar všichni,
tady máte trochu opožděný dárek k Mikuláši ;) tedy pokráčko. Myslím, že už se blíží doba, kdy to dopíšu, takže se těšte.

GEEPARD:
Kurva, kde jsem zase dal ty klíče?! Vím jistě, že jsem je včera měl. Zrovna jsem se chtěl jít projít, když je venku tak hezky. Jenže, jsem někam zamrdal ty klíče. O to nejde, mám náhradní, ale dřív nebo později je stejně budu potřebovat. Prohledám snad celý byt, ale nikde nic. To je jak za trest. Tak počkat, kde jsem je mohl nechat. Včera jsem je měl akorát u...Franka!Bezva, fakt bezva. Teď si bude myslet kdovíco. Sklopím hlavu a odevzdaně šlapu po schodech. Tiše zaklepu, jak ovce před porážkou. Po chvíli mi otevře zelený Frank s rozzuřeným výrazem ve tváři. ,,Ahoj, jsem Gerard. Včera jsem nebyl zrovna moc zdvořilý. Umm... Mno, ehm…, já jsem si u tebe nějak včera nechal klíčky…'' Vysoukám ze sebe. Frankovi je to očividně jedno, jaký je to pro mne výkon, zabouchne mi před nosem. Ještě chvíli tluču do dveří. Nakonec do nich kopnu a jdu zpátky. Já se na to vyseru. Chtěl jsem si ho udobřit, místo toho je na mě ještě víc nasraný. Podívám se do zrcadla. Zašklebím se na sebe. ,,Vypadáš blbě…'' Odploutvím do obýváku, kde si sednu na stůl. Zírám na zeď, je tam můj oblíbený obraz s kafem. Mmmm, kafe. Dal bych si, ale jsem moc línej si ho uvařit.Jenom tak hypnotizuju obraz, když mě vyruší zvonek. Že by listonoš?? Otevřu dveře a nemůžu uvěřit svým očím. Je tam můj sexi soused. Sjedu ho pohledem a čekám co z něj vyleze: ,,Ahoj, tady jsem ti přinesl ty klíče.'',,Hmm, díky.''Odvětím a dál si ho měřím očima. ,,Víš, umm, chtěl jsem si promluvit..''Zvědavě ho obhlídnu. A o čem?! O tom jak jsem ho zmlátil nebo jak jsem se s ním líbal?! Obě témata zní nadmíru lákavě, fakt… Nechci, ale působit jako nevycválanec a taky se mi ten kluk líbí, takže uhnu ode dveří, aby mohl projít. On vejde do obýváku a tam si sedne na gauč. Posadím se do křesla naproti němu. ,,Takže Gerarde, asi bychom měli jít od začátku….Seznámili jsme se tak trochu…'',,…divně.''Doplním ho. Jo, v tom má pravdu. ,,Asi tě zajímá proč jsem to udělal, že?''Dořeknu. Kývne na souhlas. S hořkostí v hlase začnu:,, Mno, začalo to, když zemřel můj brácha. Měl jsem k němu hodně blízko. Zažili jsme spoustu krásných věcí a společně dokázali překonat to co se nám přihodilo.Víš, naši rodiče zemřeli a my ještě byli hodně malí a to nás asi nějak poznamenalo. Hodně jsme se na sebe upjali. A pak… Mikeyho… zabili…. Jel jenom z práce a tam na dálnici… vzal stopaře…a ten… ten ho zabil a pak i sebe.''Ucítím, že mi něco mokrého stéká po tvářích. Slzy, ty mrchy. ,,Asi pořád nechápeš proč jsem to udělal, já teď už taky ne. Byl jsem potom strašně na dně. Nejdřív jsem pořád brečel, ale pak už jsem jenom ležel jako tělo bez duše. Nějak po týdnu, jsem si uvědomil, že Mikey by nechtěl ať tu ležím jak uzlíček neštěstí, tak jsem se jakž takž vzpamatoval a vrátil se do práce.Nejdřív pro mě bylo těžký se vůbec soustředit, ale pak jsem si nějak zvykl. Víš, pořád jsem na něj myslel, bylo to asi nejhorší období v mém životě. Teď už je mi naštěstí líp. Pořád mi sice chybí, ale uvědomil jsem si, že musím jít dál. Nemůžu se na to pořád myslet, mám ještě většinu života před sebou. Ale zpět k tomu, proč jsem to udělal. Jak jsem byl tehdy ve svrabu, tak jsem bral stopaře a pak je zavezl do lesa a…..A dál už víš sám. Dneska už nechápu jak jsem to mohl dělat. Musel jsem ublížit spoustě lidí, ale tehdy jsem si to neuvědomoval. Až když jsem tě tady viděl, myslel jsem, že se o mě pokouší mrtvice. Dlouho jsem pak přemýšlel a chtěl se ti nějak omluvit, ale něvěděl jsem jak, takže teď se ti moc omlouvám Franku. Strašně mě to mrzí, vím, že tě to asi poznamenalo a nemůžeš mi to asi odpustit, ale přesto tě žádám - odpusť mi.'' Kurva! Co jsem to za člověka?! Vylívám si zlost na těch co za to nemůžou. Jsem zrůda. Nenávidím sám sebe. Frank mě teď beztak pošle s nějakou omluvou do prdele. Vždyť se mu sotva zahojily modřiny. On mě však naprosto překvapí, ostatně dnes už podruhé:,, ''.,,To-to je v pořádku.Chtěl jsem se tě ještě zeptat, co dělaly tvé klíče u mě doma?''Tak tuhle otázku jsem nečekal. Zaskočí mě a ještě k tomu zrudnu. To se mi už dlouho nestalo, naposledy někdy na střední:,,Mno, ty jsi opilý usnul za dveřmi a já jsem tě tam našel a… a bylo mi blbý tě tam takhle nechat, tak jsem tě odnesl nahoru a pak tam zapomněl klíče.'',,Nic víc?''Snaží se to ze mě dostat.,,Nic.'',,Vážně?'',,Nic co by stálo za řeč. Vážně to není důležité.''Ať už se neptá. Já mu to nemůžu říct, zrovna teď když mi odpustil, tak na něj nemůžu pustit další jobovku. ,,Tak Franku, nedal by sis třeba kafe?''Zeptám se, abych změnil téma.,,Jo, proč ne.''S úlevou odejdu do kuchyně. Dám vařit vodu na kafe a opřu se o linku. Zavřu oči a snažím se uklidnit. To je horší než, když jsem viděl Mikeyho nahýho.,,Můžu si zakouřit?''Ozve se z obýváku.,,Jo jasně.''Zahučím.Voda se dovaří a tak zaliju kafe. Popadnu tácek a jdu za ním do obýváku. Ohhh, kurva. Frank klečící a vystrkující na mě ten svůj krásný zadek. Ó můj bože. Nemůžu odtrhnout pohled. To už se on, ale posadí a nechápavě se na mě podívá. Rozklepaně k němu dojdu i s kávou. Když mu ji chci, ale naservírovat, klepe se mi ruka tak, že mi upadne lžička na zem. Oba se pro ni ohneme skoro ve stejný moment. Naše tváře jsou od sebe na milimetry. To už nevydržím a přitisknu svoje rty k jeho. On se ode mne, ale odtrhne a vrazí mi. Pak zdrhne. A co jsem kurva vůbec čekal?! Že si padneme do náruče a budeme si vyznávat lásku?! Možná… Jsem to, ale debil… Podívám se na lžičku. Pořád leží na zemi. Ten kluk mě přitahoval od začátku, ale tohle byla rozbuška. Selhal jsem. Sednu si na gauč. Před chvílí tam seděl on. Je to divný. Proč zrovna já musím mít takovou smůlu na vztahy?! Nejdřív Mikey, můj bratr. To mi bylo od začátku jasný, že by to nemohlo fungovat. Teď tohle. Proč jsem se prostě nemohl narodit jako heterosexuál, mít normální holku a normální život?! To bych asi nebyl já. Jak moc se nenávidím… Takhle tu sedím a zírám do zdi. Venku se začne stmívat a pršet. Vstanu a jdu ke dveřím. Ani nevím co to vlastně dělám. Popadnu klíče a vyjdu z domu. Pomalým krokem jdu směrem k parku. Vůbec nevnímám, že na mě prší. Je to úžasný pocit, cítím jak mi po tváři stékají kapky vody. Prší dost hustě, takže po chvíli jsem naprosto promočený. Dojdu do parku. Sednu si na svoji oblíbenou lavičku. Jak je to dlouho co jsem tady naposledy byl?! Hodně dlouho. Když jsem byl na střední, býval jsem tady skoro každý den. Nechtěl jsem být zalezlý doma kvůli strýci a tady jsem mohl cokoliv malovat. To mě bavilo, vlastně mě to pořád baví, ale nějak nemám čas. Nebo spíš chuť. Tak tady sedím v dešti na lavičce a přemýšlím. Parkem teď mnoho lidí neprochází, takže si lehce všimnu drobné postavy pod deštníkem. Nevěnuju ji velkou pozornost, dál zírám do blba. Najednou začne hřmít a na obloze se objeví blesk. Uvědomím si, že to není moc bezpečné, tak vstanu. Když v tom blesk uhodí do stromu. Ten se začne řítit k zemi, přímo na tu postavu pod deštníkem. Bože, vždyť on ji zabije. Rozběhnu se proti té postavě a srazím ji k zemi o kus dál. To už se, ale ten strom opravdu zřítí. Podívám se, koho jsem to vlastně zachránil. Je to dívka. Drobná, má krátké černé vlasy a tmavé oči. Zvědavě si mě prohlíží:,,D-Díky.''Řekne rozklepaně. ,,Jsi v pořádku??''Podívá se na sebe:,,Myslím, že jo. Ale kdybys tu nebyl, obávám se, že by ze mě už byla placka.''zasměje se. ,,Jak se jmenuješ??''Zeptám se zvědavě, ta holka je mi něčím sympatická. Asi to bude tím, že ačkoliv jí před chvílí málem zabil strom, dokáže si z toho teď dělat legraci. ,,Mno, já jsem Anne. A ty jsi…'' ,,.. a já jsem Gerard.''Doplním ji se smíchem. Mezitím přestane pršet.,,Mno, takže můžu tě někam doprovodit Anne??'',,To bys byl hodný. Zrovna jsem šla z práce a málem jsem dopadla takhle.''Usměje se a tak jí doprovázím až před takový celkem luxusní domek. ,,Tak tady bydlím, bohužel ještě s rodiči.''Řekne otráveně.,,Dala bys mi číslo??'',,Jo, jasně a díky za doprovod Gerarde. Ráda jsem si s tebou pokecala a taky díky za záchranu života.''Usměje se na mě. Má vážně pěkný úsměv. Fajn holčina. Oplatím jí úsměv. ,,Není zač Anne, někdy ti zavolám a sejdem se jo??'',,Že váháš.''Zasměje se a pak už zmizí za dveřmi toho domku. Já se otočím a pomalu se vydávám na cestu domů.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Pája Pája | Web | 12. prosince 2007 v 22:41 | Reagovat

Hmmmm zajímavé..to jsem zvědavá jak to bude pokračovat!

2 CuCumber CuCumber | Web | 13. prosince 2007 v 16:39 | Reagovat

Gee prostě patří k Frankovi,já bych tu Anne málem ukamenovala :/

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.