Future is bright pink,bitch!Gerard is watching you!

Jealous Guy

16. prosince 2007 v 13:36 | Loilska |  Jealous Guy
Tak tady je další jednorázovka inspirovaná písničkou Jealous Guy.Kdyžtak ji najdete zde .

Zvednu svojí tašku ze země. Mám v ní zbytek svých věcí. Podívám se na naši společnou fotku, kterou držím v ruce. Jsme tam oba, veselí, usmíváme se v objetí. Tehdy to ještě bylo takové. Takové jaké už to nikdy nebude. Ani nemůže být. Byt už je prázdný. Není tu nic, takže by mi ho nic nemělo připomínat, ale přesto připomíná. Zítra se sem už začne stěhovat někdo jiný. Já se stěhuju do jiného bytu. Do jiného města. Nedaleko odsud. Nechtěl jsem, aby se tohle stalo, ale asi se to stát mělo. Byl jsem zamilovaný a bylo to příliš krásné na to, aby to mohlo trvat věčně. Seznámili jsme se na střední. Pořád si to pamatuju jako by to bylo dneska. Tehdy jsem byl ve čtvrťáku.
Sakra, zase jdu pozdě. Stává se mi to často. A bohužel výhradně, když máme první hodinu fyziku a s tím také naši ''milovanou'' třídní paní Wilksovou. Zaklepu na dveře. ,,Dále.''Ozve se mužský hlas. Tiše vklouznu do třídy. Jasně, tohle je říďa, ale co tu dělá?! Až, když kousek popojdu, všimnu si pohledného kluka s černýma vlasama. Říďa má tak hřmotnou postavu, až ho zastínil.,,Pane Iero, vy nevíte, kdy se chodí do školy?!''Zeptá se ironicky Wilksová. ,,Omlouvám se paní profesorko, ale zaspal jsem.''Baba mě prostě nemůže nechat v klidu odejít:,,A pokolikáte letos už?!Hodněkrát.,,A výhradně na mé hodiny, že pane Iero?! Sedněte si.''Řekne rozzuřeně. Já se pěkně naštvaně přesunu do poslední lavice u okna, kde sedím sám už čtvrtý rok. Jsem tak trochu outsider. Mezi ostatní jsem nezapadl už v prváku. Vím, že mě pomlouvají, někteří debilové se mě pokoušeli i zmlátit, ale já se umím dost dobře bránit. Říďa tomu ještě nasadí korunu: ,,Takže, než vám představím vašeho nového spolužáka, ještě upozorním pana Iera, že jestli laskavě nezačne chodit do hodin včas, bude dostávat neomluvené hodiny. Ale zpět k novému žákovi. Toto je Gerard Way, přestěhoval se sem z New Yorku a po zbytek roku bude vaším spolužákem. Doufám, že ho mezi sebe dobře přjmete. No a vy pane Wayi si sedněte za panem Ierem.'' Je tu víc volných míst, ale ten vůl co si říká náš ředitel ho sem posadil nejspíš, protože si teďka pamatuje moje jméno. Kluk se tiše jako duchy přesune vedle mě.,,Ahoj, jsem Gerard.''Šeptne sametovým hlasem.
Bylo to krásný, zaujal mě už od pohledu, protože se stejně jako já ,lišil. Tehdy jsem byl po celé škole považovám za gaye, protože jsem se trochu líčil a jelikož on byl stejný a ještě k tomu jsme seděli spolu, byli jsme za páreček gayů oba. Asi právě proto jsme se tak dobře spřátelili. Tehdy to bylo fajn. Teď už, ale musím jít. Tady mi to už nepatří. S taškou vyjdu ze dveří a jdu k autu. Naposledy pohlédnu na onen dům. Oči se mi zaplní slzami. Myslí se mi prohání tolik vzpomínek. Sednu si do auta a setřu slzy. ,,Neplač.''Je to zvláštní jak si mozek dokáže přesně vybavit, hlas někoho tak milovaného a zároveň nenáviděného. Neplač. Vzpomínám si jak si mě utěšoval, když se se mnou rozešla dlouholetá přítelkyně.Tehdy jsme ještě byli pouze přátelé.
,,G-gee, ona mi řekla, že pro ní nejsem dost dobrý. Že jí matka řekla, že má na víc. J-já už nechci žít. Mě to nebaví, zabij mě.''Brečím mu do ramene.,,Šššš Frankie, to bude dobrý. To ona si nezaslouží tebe, ty jsi pro ní moc dobrý. Vykašli se na ní. Ty můžeš mít takových deset na každým prstu. A takhle už vůbec neuvažuj, kvůli jednomu neúspěchu. Jednou najdeš někoho koho budeš milovat.''Zadívám se do těch jeho nádherných očí. Je v nich taková zvláštní hořkost a zármutek.
Tehdy jsem to ještě nechápal, proč jsi takhle smutný. Do té doby jsem si vůbec neuvědomoval, že ty jsi nikdy neměl žádnou delší známost. Většinou na jednu noc a já věděl, že k nim nic necítíš. Pochopil jsem to až později.
,,Gee, co je to dneska s tebou?Jsi jak přešlý mrazem…Stalo se něco?''Byl jsem z toho nervózní. Gerard byl dneska celý den takový…divný. Jako by to ani nebyl on. Nevím co si o tom mám myslet. Gerard se zhluboka nadechne.,,Víš Frankie, dneska jsem se rozhodl, že ti musím něco hodně důležitého říct. Tedy je to pro mě dost důležité. Já už takhle dál nemůžu. No prostě,…. miluju tě Franku Anthony Iero. Je mi jedno, jestli mě teď odsoudíš a dál už nebudeme přátelé, ale já ti to prostě musel říct a taky…'' Nakloní se ke mně a něžně mě políbí. Nebo spíš otře své rty o ty mé. ,,…jsem chtěl udělat tohle. Nikdy bych si neodpustil, kdybych odešel z tohoto pokoje aniž bych tohle udělal. Teď…teď už asi půjdu Frankie.''Vstane a chce odejít a já si uvědomuju něco zvláštního. Něco zvláštního co mnou projelo, když mě políbil. ,,Ne, počkej. Chci si s tebou promluvit.''
Tehdy jsem si teprve začal uvědomovat, že k tobě cítím něco zvláštního. Naprosto si vybavuju pocit, když jsi mě poprvé políbil. Byl jsem z toho nervózní, ale taky mi to připadalo, že zároveň cítím něco co ještě nikdy. Roztřeseně nastartuju. Domů jedu, ale pořád se mi vybavujou vzpomínky na tebe. Musím už konečně začít znova. Ale jak?! Když máte srdce rozervané na tisíc kousků, tak to prostě nejde. Dojedu před svůj nový byt. Vejdu dovnitř. Zařídil jsem si to tu docela hezky, ale pořád mi tu něco, nebo spíš někdo chybí. A vždycky bude. Vím, že už tě nikdy nedokážu nikým nahradit, ale ty jsi mi ublížil. Ublížil jsi mi svou nedůvěrou. Já se ti odevzdal, nabídl jsem ti své srdce, ale tys mi nevěřil. Sednu si na gauč. I přesto jak ses ke mně zachoval, vím, že bych ti dokázal odpustit, ale tys to nevěděl. Teď už je na jakýkoliv čin pozdě. Vzpomínám, jak jsem spolu začínali.
Jsem tak šťastný. Konečně. Doma nás nenáviděli zato, že se milujeme. Nechápou nás a tak jsme se odstěhovali sem. Máme tu celkem prostorný byt a hezky jsme si ho zařídili. Tady nikoho neznáme, tak to snad bude lepší. Našli jsme si tady práci - Gerard pracuje v muzeu a já v knihkupectví. Zrovna přichází.,,Gee.''Zahulákám a pověsím se mu kolem krku. ,,Tak co? Jaký byl tvůj první den?? Povídej, přeháňej.'' Políbí mě. ,,Vypadá to dobře. Je to hezký prostředí a mám celkem dobrou kolegyni. Jmenuje se Mary a všechno mi vysvětlila. Je to pěkná galerie.A co ty?? Jaký jsi měl den??''Zeptá se mě s úsměvem a donese mě až na gauč. Tam mě položí. ,,Já jsem se měl dobře, trochu jsem to tu ještě porovnal. Jsem zvědavý jaký to bude u mě v práci, když zítra teda nastupuju.''Zazubím se na něj. On mě dál líbá. ,,Bude to skvělý, uvidíš. Musí to být skvělý. Začneme znova.''
Tehdy jsem si to taky myslel. Ono to tak totiž ze začátku vypadalo. Pak, ale rána přišla z naprosto nečekané strany. To mě mrzelo nejvíce. Žes to zkazil ty a já pak taky. Ani nevíš, jak je pro mě těžké, že tady teď nejsi. Odejdu do ložnice a svleču se. Jenom v boxerkách si zalezu do postele. Od té doby co jsi odešel už mě nic nebaví, nedívám se na televizi, nečtu…. Prostě nic. Na nic se nedokážu soustředit. A nejhorší je to, že si to cos udělal dávám za vinu. Nepochopil jsem a pořád nechápu tvé reakce, bylo to zvláštní. V práci jsem zapadl dobře. Měl jsem fajn kolegyni. Alice. Byla s ní sranda, ale byli jsme jen kámoši. Tos ty, ale neviděl, ačkoliv jsi měl.
To bylo fajn.Jsme teďka s Alic nejlepší kámoši. Ona se mě dneska zeptala, jestli nechci zajít do kina, protože její přítel je na služebce. Rád jsem šel, akorát jsem zavolal Gerardovi. Zněl v pohodě a tak jsem šel. Jsem už unavený a tak jdu pomalu temnou ulicí domů. Otevřu si byt. Všude je tma. Dopotácím se do kuchyně, abych se napil. Rozsvítím. U stolu sedí Gerard a tváří se naštvaně. ,,Ahoj Gee.''Pozdravím ho.,,Kdes byl?!''Zeptá se naštvaně. ,,V kině s Alic, vždyť jsem ti volal.'',,Jo? Že nějak dlouho, to představení končilo už před hodinou. Kdes teda byl?! U ní doma?! Co jste tam dělali?! Užili jste si aspoň?!''Začne po mě řvát. ,,Uklidni se laskavě, na chvíli jsme si sedli do baru. Nechápu o co ti jde.'' Nenávistně si mě změří očima a odejde do ložnice. Po chvíli se vrátí, aby mi hodil deku a polštář na gauč. To mě naštve úplně. V poslední době se pořád chová divně. Nevím co si o tom mám myslet. Dokonce mi jednou udělal žárlivou scénu v práci. Myslel jsem, že se propadnu. Ta žárlivost mu asi zatemňuje mozek.
Jo, to jsem si myslel, ale ona ho snad úplně ovládala. Byl čím dál divnější. Někdy se mnou vůbec nemluvil. Nechápal jsem to. Vůbec jsem to nechápal, ale pak jsem to pochopil. A to poznání nebylo vůbec hezké. Dá se říct, že to bylo těžce vykoupené poznání.
Přijdu domů z práce trochu dřív. Gerard není doma, ale má tu svůj kabát. Přehodil si ho přes židli. Omylem o tu židli zakopnu:,,Kurva!''Skopl jsem si o ní palec a ještě k tomu jsem jí sejmul. Sednu si na zem a třu si postižené místo, když si všimnu malého balíčku na zemi. Vezmu ho do ruky. Je v něm bílý prášek. Nemusím dlouho přemýšlet a všechno je mi jasné. Všechny ty jeho divné nálady v poslední době. Ano, Gee byl vždycky žárlivý, ale ne zas tak. Když měl absťák, jeho nálady byly strašné. Byl zuřivý. Proto ty hádky a scény. Zvednu židli a nainstaluju kabát do původní polohy. Sednu si na gauč do obýváku a čekám, až se Gerard uráčí přijít domů. Nemusím čekat dlouho. ,,Ahoj lásko.''Zahaleká. Hmm, má podezřele dobrou náladu. Já mu ji teď zkazím. ,,Nazdar Gerarde, posaď se. Chci si s tebou promluvit.''Řeknu chladně. Překvapeně se na mě podívá, ale nicméně si sedne. ,,Gerarde, chci abys teď mluvil pravdu. Žádné lži. Rozumíš?''Řeknu naštvaně. On jen přikývne. Pořád mu to ještě nedošlo. ,,Je tohle důvod tvého podivného chování?''Zvednu onen balíček. ,,Kdes to vzal?! Ty se mi hrabeš ve věcech?!''Vyštěkne a rozzuřeně vstane. ,,Ne, jen to vypadlo z tvého kabátu, když spadl. Jak dlouho?!''Řeknu a jsem pěkně naštvaný. ,,Do toho ti nic není a vůbec, vrať mi to!''Vykřikne. ,,Nic mi do toho není?! Nic mi do toho není?! Já myslel, že si věříme.To jsem si, ale očividně asi myslel špatně, že?''Gerardovi je, ale asi úplně jedno, že mu něco říkám. Vrhne se pro ten balíček. Já mu ho, ale nechci dát. Vrazí mi. Vyhrknou mi slzy. Ne z toho, že mi vrazil, ale z toho, co udělaly drogy z mého Gerarda. Hodím ten balíček na zem a jdu do ložnice. Do tašky uložím nějaké oblečení a chci odejít. U dveří, ale stojí Gerard.,,Promiň Frankie, já jsem tě nechtěl uhodit. Moc se ti omlouvám. Opravdu, nikam nechoď.''Sice mi to rve srdce, ale neposlouchám ho a jdu pryč.
Ano, to udělaly drogy z mého Gerarda. Z mé lásky. A já místo toho, abych mu pomohl, tak jsem ho opustil. Tolik mě to mrzí. Dnes už je, ale na jakoukoliv lítost pozdě. Odešel jsem tehdy na chvíli bydlet k Alic. Byl jsem tam tehdy asi týden. Gerard mi strašně chyběl. Pak jsem se teprve rozhodl, že za ním půjdu, vysvětlíme si to a já mu nějak pomůžu.
,,Alic, já jdu ven. Něco si zařídím.'',,Jo jasně Franku, však klíče máš.''Pomalu vyjdu ven. Je podzim, všude opadané listí. Je to takové smutné. Sednu si do auta a pomalu jedu domů. Zastavím před ním a chvíli čekám. Co chci vlastně dělat?! To je jedno, prostě tam musím jít. Vyjdu schody nahoru. Zvoním, ale nikdo mi nepříchází otevřít. To je divné, Gerard by měl být doma. Otevřu si teda sám. Několikrát volám, ale nikdo se mi neozývá. Prohledám skoro celý byt, ale nikde nikdo. Zkusím ještě koupelnu. Otevřu dveře a……. Na zemi leží můj Gerard! Je v kaluží krve, bledý a studený. Okamžitě mi začnou po tváři téct slzy. Obejmu jeho bezvládné tělo. Jeho oči jsou prázdné. Ty krásné zelené oči, které jsem tolik miloval. Na zemi vedle něj leží žiletka. Je od krve. Nevím, jak dlouho tady sedím s jeho mrtvolou a brečím, ale když mi vyschnou slzy, uvědomím si, že bych měl zavolat policii.
Tato vzpomínka mě bude trápit do konce mého života. Přišel jsem pozdě. Nebyl jsem tam pro něj. Kdybych se nebyl urazil, mohli jsme teď být spolu šťastní, smát se a užívat si života. Teď už, ale nemůžeme. Je to smutný konec jedné velké lásky. Nevím co mě k tomu přiměje, ale vstanu a začnu se oblékat. Nahodím na sebe něco málo oblečení a běžím ven k autu. Jedu na hřbitov, kde jsem tě nechal pohřbít. Na tvůj pohřeb přišli i tví rodiče, všechno dávali za vinu mě, ale já jim to nezazlívám. Měli pravdu. Dojdu k tvému hrobu a posadím se na jeho roh. ,,Promiň mi Gee, snad už se teď máš líp. Já vím, že mě slyším a proto tě žádám - Odpusť mi, moc mě to mrzí. Ani nevíš jak moc mi chybíš. Bez tebe to už nikdy nebude ono. Teď půdju pryč. Vrátím se za tebou a snad nám bude dopřáno začít znova. Moc mě to vážně mrzí. Odpusť.''Vstanu. Začíná sněžit. Pohlédnu na tvůj hrob. V rámečku je malá fotografie. Moc ti to tam sluší. Byli jsme se tehdy fotit spolu. Pomalu jdu k autu a jedu k mostu, kam jsme často chodili. Vzpomínám jak jsme se tady líbali. Bylo to ještě před tím, než přišla ta krize. Přelezu zábradlí a zírám do temné vody. Setřu si ze tváří slzy a zavřu oči. Nakloním se do předu a pustím se. Snad to bude dobrý nový začátek.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 CuCumber :) CuCumber :) | Web | 16. prosince 2007 v 15:02 | Reagovat

nádhera :)

2 Anaj Anaj | Web | 16. prosince 2007 v 17:14 | Reagovat

prestante s tymi depkarinami pred vianocami.. prosiiiiiiim :D:D:D nie, teraz vazne. je to nadherne <33

3 Dee Dee | Web | 16. prosince 2007 v 21:06 | Reagovat

Bueeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeeh!!!

So sad..

Bóže..naozaj smutné a Krásne! :´)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.