Future is bright pink,bitch!Gerard is watching you!

Not Much Time For Love

15. prosince 2007 v 20:34 | DangerousGirl |  Not Much Time For Love
Tak to je ta moje nová jednorázovka.Vypráví to celé Frankouš.Užijte si to ;-))



Čas-nikdy jsem se s ním nijak nezaobíral.Někdy jsem nestíhal,někdy byla nuda...
A teď tady sedím na zemi svého pokoje a sleduju svoje hodinky.Ta ručička,co se každou vteřinu posune o kousek a zase o kousek dál...
60 vteřin za minutu.60 minut za hodinu.24 hodin denně.Kolem 30 dní za měsíc.12 měsíců za rok.Rok.Jindy pro mě moře času a teď mi to připadá žalostně málo.
,,Zbývá vám bohužel jen asi rok života,pane Iero.´´sdělí mi doktor s velice pochmurným výrazem ve tváři a pro mě se to okamžitě stane tou nejhorší větou celého mého dosavadního života.
Je to dost na vyžízení mých záležitostí,ale...
Je mi 25 let a dosud jsem si užíval života plnými doušky.
Jedna věta a konec.Konec srandy.Jen deprese a fobie z hodin,kalendářů a všech věcí,které by mi připomínaly,že můj čas se krátí.
Jenže ty věco jsou všude,úplně všude.
Já,který jsem snil o tom být upírem,abych mohl žít věčně.Já se svým strachem z bolesti.Strachem ze smrti...
Chci se probudit celý zpocený v posteli s ujištěním,že to celé byl jen hnusný sen.Prosím.
Zavřu oči.Nic.Neprobouzím se.Je to skutečné,tak skutečné až mě z toho mrazí.A měl bych se s tím smířit,jestli chci svůj život dožít v pohodě.
Takto začal můj nový život.Neustálá bolest hlavy mě dohnala k doktorovi,kde jsem se po mnoha vyšetřeních dozvěděl,že mám ojediněle se vyskytující zákeřnou nemoc.Bylo mi řečeno,že proti ní zatím není žádná léčba,která by zabírala.Bylo to prohrané předem.
Zkuste si představit,že byste se dozvěděli,že brzo zemřete.Právě teď.Co byste chtěli udělat?Co byste chtěli říct a komu?Jak byste využili zbývající dny?Už chápete,jak jsem se cítil?
Když jsem si to uvědomil,ihned mě napadla otázka:Proč zrovna já?Tohle si musí myslet všicni nějak postižení.Ale koho se zeptat a kdo by mi na to byl schopný opdovědět?A k čemu by mi to vlastně bylo,když by to nic nezměnilo.
Je tohle můj osud?
Bydlel jsem sám.Totiž s přítelkyní,se kterou jsem se hned po té zprávě rozešel.Neměl jsem sílu jí to říct a stejně jsem k ní nic necítil.
Byl jsem jedináček a rodiče byli po smrti.S ostatními příbuznými jsem se nestýkal,neznal jsem je,tudíž pro mě nic neznamenali.
Jednu věc jsem chtěl,než odejdu.Chtěl jsem poznat lásku.Bylo to všude...Ve filmech,v knížkách,v textech písní...lidi o ní mluvili.Láska.Nikdy jsem nikoho nemiloval.Zajímalo mě to.Jaké to je milovat a být milovaný?
A ono se mi to opravdu splnilo.Bylo to dobře nebo špatně?Nevím,ale jsem rád,že se to stalo.
Jmenoval se Gerard.Jedno jediné slovo,šest písmem a pro mě znamenalo všechno.
Divíte se,že to byl kluk?Vždycky jsem byl spíše na holky,idkyž bylo pár vyjímek...Je to jedno,láska si nevybírá.
,,Promiň,půjčuješ si tohle?´´osloví mě kdosi.Otočím se a uvidím ho.Kulatá tvář,pěkný nosík a zelené oči.(jak jinak xD)Ukazuje na knížku vedle mě,kterou jsem si tam odložil.
,,Ne,klidně si ji vezmi.´´přenechám mu ji.
,,Díky.Co hledáš,chceš s něčím pomoct?´´nabídne mi.
,,Ehm...něo o upírech.´´odpovím mu a jemu se rozsvítí oči a podá mi jednu z knížek,které drží v ruce.
,,Tak tohle si určitě přečti,je to skvělý.´´prohlídnu si onu knížku,mrknu se na zadní obal a zběžně si přečtu,o čem by to mělo být.
,,Vypadá to dobře,tak díky.´´usměju se na něj.
,,Není vůbec zač.Mimochodem,já jsem Gerard.´´podá mi ruku a když se jí dotknu projedo mnou taková vlna vzrušení.Páni.Stisknu mu ji.
,,Frank.´´
Tehdy jsme se s Gerardem seznámili.Jo v knihovně.No není to romantické?Abych to neprodlužoval,nejdříve jsme s Geem byli kámoši,ale od první chvíle mi bylo jasné,že mezi námi je to něco...něco jiného.
Znáte takový ten zvláštní pocit,když vám to připadá,jakoby mezi vámi přeskočila jiskra?Nikdy dřív s emi to nestalo.Viděl jsem holku nebo kluka a třeba se mi líbili nebo mě přitahovali,to ano,ale tohle bylo něco jiného.
S Gerardem jsem párkrát pokecali a sešli se...
Já jsem neměl čas nechávat náš vztah,aby se pomaloučku polehoučklu vyvíjel a tak jsem jednou prostě zaútočil...na jeho rty.A on se nebránil.Naopak.
Po tomhle incidentu jsme si vysvětlili,že naše touha je oboustranná a začali jsme spolu být častěji a častěji,ale už ne jako přátelé,ale milenci.A bylo to perfektní.Po všech stránkách.
,,Uh...na co sakra čekáš...´´sténám,zatímco Gerard,který je za mnou,si jednou rukou pohrává s mým přirozením a druhou si ěm přidržuje za boky a k romu mě ještě laská na krku.
,,Nerad bych ti ublížil,Frankie..´´
,,Gerarde!Okamžitě,ale okamžitě...sss...oh!´´konečně ho ucítím v sobě.Nejdřív jsem mu vděčný za jeho pomalé tempo,nečekal jsem,že to bude tak bolet,ale když si přivyknu,prosím ho ať přidá a ještě víc a ještě víc...
,,Miluju tě,Gee.´´řeknu mu spontálně bezprostředně po našem prvním sexu.
,,Taky tě miluju,brouku.´´líbne mě do vlasů.
Jo.Našel jsem lásku.Konečně.A jaké to vlastně je?nebudu vám tady vykládat o nějákých motýlcích v bříšku.Když někoho milujete...
Nevidíte jeho špatné stránky,vidíte jen jeho,připadá vám ten nejlepší a nejkrásnější ze všceh lidí na světě.Když jste s ním,ztrácíte pojem o čase.Když nejste s ním,musíte na něj pořád myslet.Co asi teď dělá?Jak vypadá?A taky žárlíte na všechny,kteří jsou s ním místo vás.
Jste s ním štastní a věci,které vás jindy dokázaly rozpálit do běla, vám těď už nepříjdou důležité.Tohle ke ta slavná láska.Ta pravá láska.Byl jsem vážně sťastný,šťastnější,než kdy dřív.
Uplynulo půl roku,od té doby,co jsem se dozvěděl,že jsem vážně nemocný.Gerard se mnou už i bydlelmbyli jsme na sobě stoprocentně(čtyřprocentně xD)závislí,ale...
Ale.Nevěděl to.Nemohl jsem mu to říct.Změnilo by to všechno.Všechno mezi námi.Nechtěl jsem,aby se i on trápil.
Už jsem na to nemyslel tolik jako dřív.Nepříklad už jsem nedostával deprese z takových hlášek v rádiu:Tak dneska už máme prvního listopadu...To naštěstí ne.
S Gerardem jsem na to nemyslel skoro vůbec.Ale teď se to vracelo a čas běžel a běžel kupředu jako šílený...Musím mu to říct,říkal jsem si den co den,ale nemohl jsem pořád najít odvahu všechno změnit.On si toho samozřejmě všimnul a bylo mu to divné.
,,Frankie,lásko,notak,co je s tebou?Už zase ten smutný výraz...Děje se něco?´´do hajzlu.Teď něbo nikdy.
,,Vlastně...jo.´´
Přitáhne si mě k sobě a něžně vezme můj obličej do dlaní.
,,Povídej.´´vyzve mě.
Nadechnu se. ,,Gee,já...něco jsem ti neřekl.Jsem nemocný a už mi nezbývá moc času...´´začal jsem s vysvětlováním.
Mluvil jsem dlouho,přestože jsem nechtěl,rozbrečel jsem se.Řekl jsem mu všechno.Když jsem domluvil,konečně jsem začal vnímat výraz v jeho tváři.
Teď řekne,že už to mezi námi nemá smysl a...
,,Frankie,ty můj maličký.´´otře mi slzy.
,,Ničeho se neboj.Budu s tebou až do konce,neopustím tě a až...´´v jeho se začínají objevovat první slzy.Neřekne to slovo nahlas:,,pak půjdu za tebou.´´dopoví.
Uvěodmím si,co řekl.
,,Ne!!!´´vyhrknu.
,,Proč?!Bez tebe to nemá smysl,nikoho jiného tu nemám a ani mít nechci.Miluju tě,Frankie a půjdu za tebou a budeme spolu...´´pláče.
,,Ne,to nesmíš.Ty neumřeš,Gee.Né teď a né tady a né kvuli mě.Jindy a jinak.Až jako starý pán,budeš mít spoustu dětí,vnuků,zážitků a vzpomínek.Gee,slib mi to,musíš mi to slíbit,že si nic neuděláš...´´
,,Frankie,já...´´odporuje.
,,Gerarde Wayi!Je to moje poslední přání,ber to tak.´´
,,Ale já...Když...´´
Políbím ho:,,Slib mi to,prosím.´´
,,Dobře,slibuju.´´vydechne po chvíli.
To mi zbývaly asi ještě čtyři měsíce.Změnilo se hodně od toho,co jsem mu to řekl.Nejdříve byl hoděn zaražený a zdrženlivý,ale pak...
Byl skvělý.Užívali jsme si,navštívili jsme krásná místa,kam jsem se chtěl vždcyky podívat,dával mi najevo,co ke mně cítí.Byl vážně skvělej.Jen díky němu jsem své poslední dny nestrávil v depresích,hořkosti a smutku.
Jenže pak začaly bolesti.Doktoři říkali,že už je to v této fázi normální.Snažil jsem se si zvyknout.
A pak byly naše první a bohužel i poslední společné Vánoce s Geeem.Byly smutné.On se moc snažil,aby bylo všechno nádherné a nezapomenutelné,ale to,co se blížilo,viselo ve vzduchu a nedalo se s tím nic dělat.
Pak se bolesti začaly stupňovat.Děs.K nevydržení.A mělo to být čím dál tím víc horší.Bylo mi jasné,co musím udělat.Svařil jsem se Gerardovi.
,,Ne!V žádném případě,Franku!Musíš bojovat!´´vyhrkne.
,,Gee,tohle bylo prohrané od samého začátku.Nechci odejít takhle.Budu pomalu umírat ve strašných boelstech celého těla,ke konci už budu někde na přístrojích,tělo bduu mít znetvořené...a ty se na to bdueš muset dívat.To nedopustím.´´
Nakonec jsem ho přesvědčil.Ke svému odchodu jsem si paradoxně vybral přesně den svých 26.narozenin.
Ležíme spolu na zemi.On se celý třese.Já jsem kupodivu docela klidný.Asi jsem už smířený.
,,Víš,co jsem si přál,než odejdu,aby se stalo,když jsem se to dozvěděl?´´
,,N-ne.´´odpoví mi roztřeseně.
,,přál jsem si poznat lásku a vědět,jaké to je.Život mi dal tebe,aby ti mě mohl za čas zase vzít.Ale jsem mco rád,že se to stalo.´´
,,Já taky.´´
prohlížím si své zápěstí,v ruce držím žiletku,ostrou jako břitvu.
,,Je to zvlástní,už se tak nebojím.´´přemýslím nahlas.
,,Nedělej to!´´vykřikne najednou Gerard.
,,Gee,nedělej mi to těžší,prosím.Víš,že to musím udělat.Jen...polib mě prosím...nmaposledy.´´požádám ho a on mi mé přání ihne dsplní.
Dovedete si představit,že něco tak krásného už nidky nezažijete?
Líbá mě s takovou láskou,něhou...je v tom tolik emocí...Trvá to dlouho.Možná hodinu.A pořád ne přestat.Rty,krk...zptáky.Ví,že milujut akové ty jemné drobounký pusinky...a ještě jednou hluboce.Nesmí to skončit.
Skončit.Odtrhnu se.Teď už bez ničeho přejedu žiletkou po zápěstí.A po druhém.Přitlačím...Nebolí to.Možná bolí,ale já to nevnímám.
Ležím an zemi a dívám se své životní lásce do očí a on mě pozoruje s děsem a slzami v očích.
,,Víš,cos mi slíbil.´´připomenu.
On jen slabě přikývne.
,,Děkuju ti.za všcehno.Miluju tě a vždycky budu.Budu na tebe koukat shora...nebo zdola.´´pokusím se o úsměv a cítím,ajk mé tělo ochabuje.
,,Frankie...Taky tě miluju.´´
,,Ani nevíš,jak je to těžký.A to nejtěžší z toho všeho je opustit tě.´´vydechnu z posledních sil.Naposledy otevřu oči.Všude je krev,ale ta mě nezajímá.Vidím jen ty zelené oči,jak pláčou a pláčou.Nechci,aby kvuli mě plakal.
,,Nikdy na tebe nezapomenu,rozumíš?Nikdy!´´slyším ještě jak ten sametový hlas říká a pak už nic.Ticho a tma.začíná nový život?Možná nao.Ale já taky nezapomenu.Nikdy.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 - - | 15. prosince 2007 v 21:07 | Reagovat

to mi už nedělejte jeto krásný a já tady bulim,to se mě nestává dost často VÁŽNĚ NÁDHERA

2 CuCumber :) CuCumber :) | Web | 15. prosince 2007 v 21:47 | Reagovat

to je nádhera,ale já jsem spíš na happyendy,tohle mě dostává do depresí :(

3 pájina pájina | Web | 16. prosince 2007 v 10:11 | Reagovat

tohle je nádherný normálně jsem se u toho rozbrečela

4 Anaj Anaj | Web | 16. prosince 2007 v 13:30 | Reagovat

strasne smutne.. ale krasne

5 Small.Person Small.Person | Web | 16. prosince 2007 v 23:34 | Reagovat

Oh boze tak krasne az brecim...

6 pajja + tyna + janča pajja + tyna + janča | Web | 19. prosince 2007 v 21:01 | Reagovat

Ahoj máš moc pěknej blog a ty příběhy jsou vážně moc pěkný. :)

My máme taky blog zaměřenej na frerarda, waycest atd... Chtěly jsem tě poprosit nebo se tě spíš zeptat jestli by si nechtěla spřátelit? :)

7 Dangerous Girl Dangerous Girl | Web | 24. prosince 2007 v 12:24 | Reagovat

Jasně a hodně štěští s blogem :))

8 helenečka helenečka | 26. prosince 2007 v 11:00 | Reagovat

jééé to je krásné :'(

9 Piratka Piratka | Web | 26. ledna 2008 v 12:10 | Reagovat

sakra...kdyby tam nebyla ta jedna jediná věta z toho Canceru, tak tu brečim o sto šest, ale...smůla :D no ty vole....jo, už to konečně přiznámvám i podruhé, že neumíš úžasně psát jenom srandu, ale umíš perfektně podat i to smutný....tleskám :)

10 Jesska Jesska | 3. února 2008 v 11:19 | Reagovat

uhm akosi mam slzy v ociach...ale je to fakt krasne ale smutne ach jo...

11 Mishul Mishul | Web | 13. února 2008 v 15:43 | Reagovat

wow, to je naprosto krásné a smutné :( ... úžasné

12 ChemicalVampire ChemicalVampire | Web | 11. září 2008 v 18:10 | Reagovat

smutný...bože to je smutný...

13 Kat Way Kat Way | Web | 9. července 2011 v 16:11 | Reagovat

To bylo nádherný až jsem se rozbrečela   :( =(

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.