Future is bright pink,bitch!Gerard is watching you!

Nezlob se II

30. ledna 2008 v 21:20 | DangerousGirl |  Nezlob se
Tak.Pokračování je tady.Konečně,už jsem myslela,že to nedopíšu,respektive nestihnu,jelikož tu nemůžu večer bývat dlouho.Příští díl bude hodně zlomový už mám promyšlené,jak to bude,tak snad se bude líbit i tento.Je to pro vás a hlavně pro Pirátku,za její úžasnou podporu a když se tak těšila,díky ti:))




Kapitola Dvě
Eh?Co to,kde to jsem?Ne,klid,jen jsem usnul u stolu.Zvláštní.Jindy nemůžu vůbec spát a to když ležím pohodlně v posteli a teď usnu s hlavou na stole?Asi mě vyčerpal pláč nebo zoufalství nebo také mé stupidní uvažovaní nad podstatou sám sebe,že,ale jak to tak vidím,tak asi všechno dohromady.
Je tma.Kurva.Ať není půlnoc!Když jdu spát dřív,vždycky se vzbudím.Právě nejhorší je to o půlnoci.
S obavami pohlédnu na svůj noční stolek.Čtyři ráno?Úžasné.Tak to už spát nejdu.Uklidím věci ze stolu a potom přemýšlím co udělat s tou kresbou.Nejradši bych ji roztrhal.Ale,co když...Nakonec se rozhodnu nechat ji v posledním šuplíku na konci.
Hmmm,ty si vážně myslíš,že teď nepůjdeš do kuchyně a nesežereš první co ti příjde pod ruku?Hádal bych se...
Jistě,jednou se probudit bez tohodle,to by snad ani nebylo ono.Náhodou,aby věděl,tak přesně tohle míním udělat.Jeden by neřekl,jak je to snadný rozhodovat se pro změnu životního stylu,když nemáte hlad.Včera jsem sice nejedl,jen doma snídani a ve škole oběd,jenže po té hádce a tak jsem ztratil chuť.Jenže ta chuť se asi nashromáždila i za včerejšek,protože teď mám fakt pocit,že bych sežral třeba bizona.
Tak proč nejdeš a neuděláš to?Táta i Mikey ještě určitě spí,protože oni jsou normální na rozdíl od někoho a tak se to nikdo nedozví...kromě mě...
Přesně tak.A ze všech nejvíc to chci dokázat tobě.A drž už hubu.Smutně se podívám na místo,kde býval můj počítač a do mých myšlenek se ihned dostanou nostalgické vzpomínky.Teď jsem si mohl pokecat s někým,kdo mi alespoň trošku rozumí.Teda i většina mých přátel na netu si myslí,že mi rozumí,ale není to tak.Svou třináctou komnatu jsem nikomu neotevřel,ale i tak o mě vědí třeba mnohem více než můj fotr,že už to tak musím říct.
Ano,jen já znám třináctou komnatu,to se ale mám...
Bohužel.Ale to neznamená,že je nemám rád.Měl jsem je rád.Jenže teď už nemám definitivně nikoho.
Vzpomínám na včerejšek.Povzdechnu si.Nesnáším se za své řeči o sebevraždě.Za normálních okolností,tedy když je můj mozek schopen normálně uvažovat,tohle odsuzuju.Nechápu lidi,kteří tímhle způsobem chtějí řešit své problémy či starosti.Ony to vlastně nejsou problémy.Myslím tím skutečnéstarosti.Skutečná starost je,když vám někdo zemře nebo vás někdo vydírá,či jste někde jinde v prdeli a umíráte hlady.Jenže oni si myslí,že to,co se děje jim je ,,problém,,.
A já jsem stejný.Když mě přepadne to,co včera,myslím úplně jinak navzdory svému přesvědčení.Navzdory tomu,že se myslím,že sebevražda není řešení.
To,o čem si myslím,že jsem o to skálopevně přesvědčený se vidinou nějákého pro mě problému,ukryje někde v zadní komůrce mé mysli a já se zabývám jen tím,jak je můj život hrozný a jak já se mám špatně a všechno kolem mě je nesnesitelné a už tu nechci žít...
Jsem vlastně stejnej jako ti,které za to odsuzuju.To není moc dobré zjištění.Vážně by mě zajímalo,jestli někdy se svým stylem uvažování příjdu na něco optimistického.
Spíš né než ano.
Díky.Chvíli přemýšlím nad tím,co dělat a pak se rozhodnu,že ten čas,kterého mám teď tolik a asi i mít budu,využiju k tomu,že se podívám na učení.
Tak to musíš bejt hodně zoufalej,co?Hmm,asi sis slova tatínka vzal k srdci,viď?
Ne!To není kvuli němu,to je jen proto,že se nudím.
Jistě,hehe.
Fajn,možná,že je to kvuli němu,ale zkusit to můžu.Když se mám změnit celkově,tak bych měl vystoupit ze stínu kluka,který o nic nejeví zájem a celé dny jen tupě zírá do zdi.
Během hodiny a půl si udělám úkoly do všech předmětů a dokonce se stihnu podívat i na biologii,ze které máme dneska psát test.Teda aspoň si matně vzpomínám,že to učitelka říkala,ikdyž je docela dost možný,že jsme to už psali a mě to jen nějak uniklo.Stejně biologie,takovej blbej předmět.Z duše ho nesnáším.Vlastně půlku předmětů na té zkurvené škole,kam musím chodit,nesnáším.Pak jsou předměty,které mi nevadí,čili jsou mi lhostejné a pak tradáá dva jediné,které mě i docela baví.(Nezklamu vás XD)Hudebka a Výtvarka.Obojí mám volitelné.Povinně volitelné předměty.
Jelikož mi už obstojně kručí v břiše,rozhodnu se si něco malého dát.Je mi jasné,že stejně nezvládnu přestat jíst ze dne na den a dopadlo by to ještě hůř,než to dopadne takhle,takže se nakonec rozhodnu si dát jen džus a nějáký hnusný cerálie,co najdu v kuchyni.Je to hnusnější,než jsem si myslel,ale hlavní je,že alespoň trošku ukojím svůj hlad.
Jako bych to neříkal,že to nevydržíš...
Ukojit hlad.Tím hnusem jsem spíš tak podráždil své chuťové buňky.Ale to je vážně vše.Pak se zase odeberu do pokoje.Nechci riskovat nějáké ranní ,,veselé,, setkání s mým otcem.Slovo otec ve mně totiž začalo vzbuzovat velké vlny vzteku a nenávisti.
V pokoji si sednu na postel a zbytek času si zkrátím tím,že si vezmu sluchátka a ponořím se do poslouchání písniček Davida Bowieho.
A když příjde čas,začnu se vypravovat do školy.Otec asi ještě spí,včera neměl noční,hajzl.K mé smůle do Mikeyho vrazím hned na chodbě.Nevím,jak se před ním mám tvářit.Nemám rád,když o mě někdo ví něco víc a tím hůř,když je to nějáké citlivé místo.On se tváří úplně normálně a když mě uvidí připadá mi jako by se povzbudivě usmál.Ale to ne!Já kurva nestojím o ničí soucit!Nechci,aby mě někdo litoval!
Ale když příjde malej bráška,tak se mu s radostí vypláčeš na ramínečko,že?
To byla vyjímečná situace,byl jsem mimo sebe a vůbec...Už se na něj ani nepodívám a s hlavou sklopenou odejdu.Pořád cítím jeho pohled v zádech.Nemám rád,když se ně mě někdo dívá.Znervóžňuje mě to,že nevím,co si myslí.Úplně nejhorší pro mě,je být středem pozornosti.
Přesně o půl osmé jako vždycky vyjdu z domu.Do školy,samozřejmě.
Neuvěřitelný,zase potkám toho kluka.Dneska ani nespekuluju nad tím,že si mě opět nevšiml,jen se kochám pohledem na jeho krásnou tvář.Jak si vítr pohrává s jeho trošku delšími vlasy...
Ve škole se chovám jako vždycky.Tedy,snažím se dělat,že tam nejsem,že jsem neviditelný.Ale když se mě dvakrát za celé vyučování učitelé na něoc zeptají,odpovím.Beru to jako svou malou osobní výhru.
Mno,to ja vážně úžasné...
Ale o přestávce se stane něco úžasného.Důležitý životní zlom.Alespoň pro mě.Jdu se projít k automatu s kafem,abych si nějáké koupil a v tom se to strane.Na chodbě uvidím toho kluka.Spatřím Jeho.Toho,co potkávám,když jdu do školy.Ne,že bych ho ještě nikdy ve škole neviděl,to ne,ale i tak je to vzácnost.Tahle hnusná škola je totiž dosti velká a jeho tipuju tak na dva roky staršího,než jsem já.Nejspíš má třídu někde na druhým konci a já se po chodbách moc nepotloukám,většinu času sedím na svým místě ve třídě a zírám z okna.
A dokonce jde směrem ke mně.Srdce se mi málem zastaví.Jde k automatu,ne ke mně,dojde mi po chvíli.Jsem trochu zklamaný,ale i tak je jen metr ode mě.Z profilu ho pozoruju,jak si vybírá horkou čokoládu.
,,Franku?!''zavolá jakýsi blonďatý kluk málem na celou chodbu a objekt mého zájmu se na něj otočí. ,,Tady.Už jdu.''zavolá na něj zpátky,vezem si mince co mu automat rozměnil,kelímek a aniž by mi věnoval pohled,odejde za tím blonďatým.Ten se má.
Ale pro mě to má jeden velice pozitivní poznatek.Už vím,jak se jmenuje.Frank.Frank.Frankie...
Už blbnu.Odeberu se zpátky do třídy a vychlemtám to kafe,ten blahodárný nápoj,díky kterému jsem se dostal trochu blíže cíli.
Ano.Ještě takových dvěstě let můžeš čekat na podobný náhody a pak na sebe možná pormluvíte.
I to je možné.Povzdechnu si.
Oběd.Na ten jsem se tak těšil.Ne,že by ve zdejší jídelně snad nějak skvěle vařili,ale když umíráte hlady,sníte všechno.Skoro.
Jakási omáčka podivné světlé barvy s těstovinama.Málem vylížu talíř.Díky svému novému předsevzetí jsem si totiž slíbil,že budu omezovat jídlo co nejvíce to jde a pochybuju,že z jídla v jídelně nějak přiberu,takže to jsem si dovolil.Zatím.
U sotlu sedím sám jako vždycky.Dojím a pozoruju rozruch kolem sebe.Každý stůl má nějákou partičku a o něčem vesele či méně vesele diskutují...
Raději se zvednu a jdu domů.
Ale co tu mám dělat?Neuvěřitelně se nudím.Všechno mám uklizený,hotový a nic se tu neděje.Vedle od bráchy se ozývá nějáká hudba.Kdybych nebyl srab a nebál se jakéhokoliv reálného kontaktu s lidmi,tak jdu a normálně si pokecám se svým vlastním bráchou.
Kdoví co bys s ním dělal.Ještě by tě přitahoval vlastní bratr,když už jsi gay,ne?
Ne.Mikey je jiný.Nikdy jsme si nerozuměli,ikdyž on se snažil.I teď se snaží.Jenže já jsem na to vždycky kašlal.
Nakonec mě napadne skvělá věc.Půjdu se projít,možná si zaběhat.To že nebudu jíst bude samo o sobě k ničemu.
Když se setmí vyrazím ven.Rozhodnu se pro park.Je mi zima,rozběhnu se,abych se zahřál.Poprvé je to hodně těžké,ale snažím se poručit sám sobě a donutit se.Po prvních pár set metrech mám pocit,že vypzustím duši,ale nevzdám to.Teprve nakonci té dlouhé stezky,kterou jsem si vybral,protože tam není moc lidí,se konečně zastavím.Píchá mě v boku,nemůžu popadnou dech,ale dokázal jsem to.
Když se uklidním,tak už jen bloumám parkem a přemýšlím.Snažím se vyčistit se od všech negativních myšlenek.
Mám moc rád tmu.Udělá se mi o hodně líp,hlavně psychicky.Po třech hodinách bloumání parkem,kdy prolezu snad všechny uličky a proberu všechno co mě napadá od A do Z,se vydám domů.
,,Kdes kurva byl?!''přivítá mě otec mile.
,,Projít se.''odpovím a ani se na něj nepodívám.Jen se usměju na bráchu,který si mě prohlíží a zřejmě neví,co si má myslet.To já taky ne a kašlu na to.
Dřív,než otec stačí něco dalšího sprostého říci,jdu do koupelny.Tam si dám sprchu a pak zalezu do postele a usnu.Bez jídla.Bez šíleného přemýšlení před spaním.Možná je to únavou nbeo čáastečným očištěním sama sebe.
A můj hlas v hlavě se za celý večer neozval.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Piratka Piratka | Web | 30. ledna 2008 v 21:34 | Reagovat

jo, jak si říkala, díl o ničem, ale takhle se to nazvat nedá!! jo, těšila sem se na to  a je to tuuu :D jo, je to sice psychárna, ale mě se to líbí....takový rozebírání sama sebe (teda jeho), to je dycky k zamyšlení....i nad sebou samým (teď myslim sebe, nás všecky) s tou sebevraždou je to pravda a moc velká. Vy dneska všichni píšete nějak moudře :D no....už nevim, co bych k tomu ještě řekla....takový nesouvislý kecy jako obyvkle....:D joo, hlas v hlavě: no, to je kapitola sama pro sebe, někdy mi připadá, jako by to byl někdo úplně jinej :D ale je to teda pěknej rejpák! zabít by zasloužil...ale....jestli znáš "Consience" z waycestu, tak bych to radši nedělala...:D

(tohle se mi líbí:D:) sečteno a podtrženo - je to o něčem. a je to hezky napsaný. a děkuju za malý věnování ;)

2 Anique Anique | Web | 30. ledna 2008 v 21:37 | Reagovat

heh,asi bych se jím měla začít řídit:)i gerard má silnější vůli než já:D jinak -super super super

3 Miša Miša | Web | 30. ledna 2008 v 22:36 | Reagovat

dneska mi dochádzajú slová... toto je ďalší prípad...  je to naprosto úžasné, ale to vlastne ani nevystihuje všetko.. dalo by sa tu toho rozpísať na kvantá, dal by sa v podstate rozobrať každý odstavec, ale ako celok.. ako vravím, úžasné :)

4 pájina pájina | Web | 31. ledna 2008 v 14:20 | Reagovat

úžasný

5 Dee Dee | Web | 31. ledna 2008 v 21:20 | Reagovat

No, naozaj pekné ,,sebazamyslenie" taká akokeby psychologicky ,,čistiaca" rozprávka. Chválim, strašne dobre sa mi to čítalo *♥*

6 Nancy Nancy | E-mail | 11. února 2008 v 22:04 | Reagovat

vazne k zamysleni moc dobry

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.