Future is bright pink,bitch!Gerard is watching you!

Listopad 2008

Tanga

26. listopadu 2008 v 18:46 | DG & Pájina |  Cooperation
Hu ha, huha. Šukací story. Nevím, jestli jsem něco tak prasáckého už psala...možná, že ne xD na to, že to píšem už půl roku... XD
So enjoy.

*psychopatický smích*

Othello

25. listopadu 2008 v 18:21 | Josefa Zbranská
Story od legendární autorky Jozefy Zbranské. Co dodat XD

Tento príbeh začínam písať koncom 18. storočia v lete.Je to krásne leto,v záhrade rastú kvety od výmyslu sveta,dcéra sa hrá s inými deťmi a hnevajú záhradníka,všetka zeleň je v plnom kvete a celá táto scenéria je zaliata slnečným svetlom; no v mojej izbe,kde sedím a píšem tento príbeh,je tma a chlad.Cítim,že ten chlad vychádza zo mňa samého,i z prázdnej postele v kúte izby,v ktorej spávam sám.
Volám sa Gerard Way a pochádzam zo starého šľachtického rodu.V bohatstve som sa narodil a v bohatstve som žil,ale pravej lásky sa mi nikdy nedostalo,a keď sa tak stalo,sám som sa o ňu obral.
Ako prvorodenému mi bolo vopred určené zdediť väčšinu majetkov,keď sa rodičia pominú,a tak sa stalo pred desiatimi rokmi.Môj brat Michael sa už dávno oženil a býval so svojou ženou a deťmi,len ja som žil sám uprostred toho všetkého bohatstva až do môjho tridsiateho roku života.Vtedy som si získal srdce ženy.Volala sa Lindsay a jej otec sa poznal s mojím.
Hneď som vedel,že som jakživ nestretol krajšej ženy: vlasy mala čierne ako uhoľ a dlhé až po pás.Nosila ich rozpustené,ako sa nikdy nepatrilo na mladú slečnu z dobrej spoločnosti,a práve tie jej kučery ma najviac upútali.Druhé bolo jej správanie: nikdy nebola ako iné dámy v jej veku,škrobená a umelá,chladná a neprirodzená.Muži z vyšších kruhov ňou opovrhovali,aj keď ich priťahovala,mladé dámy si o nej šepkali,že sa správa ako divá sedliačka.To bola moja Lindsay,do ktorej som sa zamiloval naveky.
Oženil som sa s ňou pred siedmimi rokmi.Bola to nádherná svadba,obrovská,a prišlo veľa ľudí.Nikdy som Lindsay nevidel krajšiu ako v ten deň,úplne mi vyrazila dych.Šaty,na ktorých jej otec nešetril,boli to najmenej krásne z nej.Keď kráčala pomedzi ostatné dámy,všetky zatienila a nijaký muž z nej nemohol spustiť oči.Po prvý krát nemala rozpustené vlasy,ale mala ich učesané,ako sa patrilo a nebola zaprášená z večného jazdenia na koni.A doteraz si pamätám,ako voňala.


Traláláá XD

23. listopadu 2008 v 21:32 | DG |  Something Else
Nic nedělám, ale můžu to odčinit vtipem o teploušcích, který mě totálně rozsekal? XD
Pokud vám to nepříjde vtipné, smějte se alespoň ze soucitu? XD

Povídají si tři teplouši, čím by chtěli být, kdyby mohli změnit svůj život.
"Já bych chtěl být travičkou," říká první
"Travičkou, proč travičkou?" nechápou ti dva.
"To je jednoduché. Jen tak bych si šelestil ve větřiku, svítilo by na mě sluníčko, bylo by mi teplo. Potom by přišli mladí chlapci, svlékli by se skoro donaha, lehli by si na mě a já bych je všude, všude hladil po tom krásném opáleném těle..."
"Jůůů, to by bylo romantické," říkají ti dva.
"Já, já bych chtěl být vodičkou," říká druhý
"A proč?" ptají se ho.
Jen tak bych si žbluňkal, bylo by teplo,léto, přišli by chlapci, svlékli se skoro donaha, naskákali by do mě, plavali a já bych je neustále objímal, hladil jejich opálená stehna a ramena, vnikal bych jim pod plavky..."
"To je vzrušující," říkají druzí.
"A já," dodává třetí, "bych chtěl být sanitkou".
"Sanitkou? Proboha a co je na tom romantického".
"Nic, ale je to strašně praktické. Představte si, že se mladík zraní, mě hned zavolají, otevřou mi zadeček, celého chlapa tam vsunou a já budu radostí dělat úúúú, úúúúú, úúúúú..."

Jé Jé Jé Jébat

16. listopadu 2008 v 22:56 | DG & Natálka |  Cooperation
Kdo chce jé jé jé jébat? Bert! A kdo nikdy ne jé jé jé jébal? Gerard! Když se tohle spojí, co vznikne? Zábava pro Nathalie a DangerousGirl! Tak honem, my chceme vidět, jak se vám líbí jé jé jé jébat!
S láskou,
Nathalie a DG
________
Bert nikdy nebyl zrovna dvakrát normální. Už ve školce, když všichni spali, dělal pod peřinou takové ty zakázané věci a nabízel chlapečkům, že jim ho ukáže. Nikdy nedokázal pochopit, co je na tom špatného.
Gerard byl pravý opak. Byl inteligentní chlapec se zájmem o historii.podobně. Jen těžko by se ho dalo označit za úchylného. Ve svých osmnácti letech byl stále panic a jediný partner, kterého kdy měl, byla jeho levá ruka. Pravou měl trošku nešikovnou, neznámo proč. Byl prostě příliš stydlivý na to, aby si někoho našel.
Bert šukal příležitostně s kým se dalo. Užíval si života plnými doušky. Jenže pak...poznal svého neustále se červenajícího souseda. A začalo mu peklo. Nemohl se soustředit na nic jiného než na toho sexy kluka, co bydlel hned vedle.

The Last Night I Lie II.

11. listopadu 2008 v 18:13 | Tornádo Lulu |  Stories by Loilska
Konec.


Wake the dead díl 2.

8. listopadu 2008 v 22:24 | Petronajt |  Stories by Petronajt

Tak,první díl wake the dead se teda alespoň podle komentářů moc nechytl,ale stejně,tady máte druhej...

*******************************Gerard's POV*********************************

Už po první skleničce se nám oboum dost rozvázal jazyk.Mluvili jsme o všem možným,sdělovali jsme si svá nejstřeženější tajemství a snad jsme se navzájem ani neposlouchali.
Snad po dvou,po třech hodinách,co už jsem slyšel snad všechny jeho historky ze střední plné šikany,a co on už věděl snad o všech mých zážitcích z nočních ulic,začal jsem trochu víc a trochu jinak vnímat jeho přítomnost vedle mě.Už poprvé,co jsem se mu zadíval do očí v tom průchodu,mi přišel jako hezkej kluk.Když jsem ho pak viděl na světle,jenom se to potvrdilo.A teď už jsem měl v krvi dost whiskey na to,abych ztratil zábrany.Zrovna jsme oba vybuchli v další bezdůvodný záchvat smíchu,když jsem se k němu naklonil až hříšně blízko.netrvalo ani pár vteřin,než se naše rty spojily.

Líbali jsme se nejdřív trochu překvapeně,ale vzrušení se stupňovalo,když mě vášnivě povalil na pohovku.Měl jsem jeho jazyk snad až někde v krku.Zvedli jsme se z pohovky a mezi tím,co jsme se pokoušeli trefit do ložnice jsme ani na chvilku neoddělili naše rty.Někde po cestě zůstaly naše trička,nevím,moje ruce sjížděly za jeho pásek a on mě vášnivě kousal do rtu.Povalil jsem ho na jeho vlastní postel.Trochu se pozadu posunul těsně před tím,než jsem pomalu spočinul celou vahou na jeho štíhlém těle.Rukama jsem se prohraboval v jeho vlasech a přitom ho jemně kousal do krku.Naše rozkroky se o sebe navzájem třely jen přes látku džín,byl stejně vzrušený jako já.Sundal jsem mu kalhoty i s boxerkami a on se se zbytkem mého oblečení taky moc nepáral,byli jsme oba nazí a šíleně vzrušení.Nebránil se,když jsem ho zpracovával nasliněnými prsty,a jen sténal,ať už bolestí či slastí,kyž jsem do něj o pár chvil později vstupoval svým plně připraveným penisem.Bylo to divoké,nespoutané,když jsem do něj silně přirážel,vzrušovaly mě už jen jeho svaly silně stáhlé kolem mého ***,jeho rozpálená kůže pod mými prsty,v opilosti jsem skoro ani nevnímal jeho sténání s každým přírazem.Přirážel jsem stále silněji a rychleji,a jemu to ani v nejmenším nevadilo,ještě mě spíš pobízel.V teď už zoufalé touze po vyvrcholení vedl mou ruku do svého klína,neostýchal jsem se a začal ho tvrdě honit,neustávajíce v přirážení k jeho dokonalé prdýlce.Udělali jsme se skoro zároveň,snad jen já o trošičku dřív,při výstřiku jsem jen vyčerpaně vykřikl jeho jméno.Vzápětí jsem z jeho úst uslyšel to svoje,ve vteřině,kdy se udělal do mé ruky.

Zhroutil jsem se vedle něj na postel.Snad jsme už ani nic neřekli,jen usnuli v objetí mezi rozhozenýma polštářema a přikrývkama.

Wake the dead díl 1.

4. listopadu 2008 v 20:20 | Petronajt |  Stories by Petronajt
Tak,rozjíždím Wake the dead.Užívejte.

Pořád jsem tomu nemohl uvěřit.Byl jsem na svobodě.Sice jen relativně,musel jsem se pořád skrývat.Dnes v noci mě nikdo nesmí vidět,ale věděl jsem,že za pár dní,možná už zítr po mě nikdo ani neštěkne.Na detoxu si s lidma,co zdrhnou,hlavu moc nedělají.Šlo jenom o to,že jsem to měl soudně nařízený.,a tak sem nemohl podepsat reverz.Ale jestli mě ještě někdy chytnou u trestné činnosti,půjdu už natvrdo do lochu.Schoval jsem se v průchodu nějakého domu a těžce oddychoval.Běžel jsem už dost dlouho.Rozhodoval jsem se,jestli strávit noc tady,nebo zkusit najít ještě něco bezpečnějšího.Ale z dlouhých úvah mě vytrhlo cvaknutí zámku hlavních dveří.Namáčkl jsem se víc do stínu.


Jako každej večer,potom co jsem si dal prášek jsem stál ve tmě na balkoně a kouřil.Opíral jsem se o zábradlí a čuměl dolů na ulici.Přemýšlel jsem nad vším nebo možná nad ničím.to byl přece účel těch prášků.Zbavit můj mozek chorobných představ.
Najednou jsem si všiml člověka.Snažil se skrývat ve stínech před mdlým světlem pouličních lamp.Běžel,až zamířil k nám do průchodu.A když ani po pár minutách nevylezl,rozhodl jsem se tam jít podívat..Možná to bylo nebezpečné rozhodnutí,ale od té doby,co jsem bral prášky,byl můj život zoufale nudný.V dobách,kdy jsem kvůli své schizofrenii prožíval nejhorší chvíle života,jsem si navykl na adrenalin.Po schodech jsem došel až k dolním vchodovým dveřím(z dřívějších dob se mě drží strach z výtahů) a otevřel je.Nikoho jsem neviděl,ale stejně jsem zkusmo zavolal.
"Hej,haló,je tady někdo?"Nikdo neodpověděl,ale v temném koutě se něco pohnulo.
"Neboj,vim,že seš tady.Co seš zač?Odněkud utíkáš,nebo co?"Zase nic.
"No tak dobře,když nechceš odpovědět mě,možná odpovíš poldům…"
"Ne,ježiši to ne!"Z koutu se vynořila tmavá silueta muže.
"Ahoj,takže asi opravdu odněkud utíkáš…"
Přišel blíž ke mě.Měl černé vlasy asi po ramena a světlou pleť.Víc jsem toho jen ve světle pouličních lamp nedokázal rozeznat.Podíval se někam bokem a s povzdechem se trochu ošil.
"Jo…z odmašťovny."Odpověděl rezignovaně.Vděčně ode mě přijal nabízenou cigaretu.
"Ale odtam se přece nemusí utíkat.Stačí podepsat reverz!"Zapálil jsem mu svým zapalovačem a on vložil cigaretu mezi úzké rty a slastně potáhl.

"Jo,ale já sem to měl soudně nařízený.Kapesní krádež…"
"Aha…asi se ti tam moc nelíbilo,co?"
"V takových ústavech se snadno rozvíjí šikana…"
"To mi povídej.Půjdeš dál?"
Zvedl hlavu,zatvářil se zmateně.Jo,asi to nebyl nejlepší nápad,brát si do bytu zloděje a pravděpodobně i feťáka.Ale jak už jsem řekl,moc mi na tom nezáleželo.Můj život byl tak jako tak na hovno.
"C-cože?Ty mě zveš k sobě?"Tvářil se pořád stejně nechápavě.
"Jo.Půjdeš?"
"Chceš na mě zavolat fízly,žejo?"V očích se mu objevil strach a snad něco jako vzdor.
"Ne,prosit.Vím,co to je odněkud utíkat.Myslim,že ti to přijde vhod."
"Cože?"Vypadal,že tu první větu nechápe.Nechtěl jsem mu tam obnažovat svá tajemství,ale cítil jsem k němu jisté sympatie.
"Dvakrát sem utekl z psychiatrické léčebny.Tam se šikana taky pěstuje velice dobře."Vypadal překvapeně.Nezmohl se na slovo.
"Tak půjdeš teda?Začíná mi být zima."Teď se konečně pohnul.Zavřel jsem hlavní dveře a šli jsme zase nahoru do třetího patra.
"Můžu se tě na něco zeptat?V čem si vlastně jel?"
"Chlast,a občas nějakej kokain.A můžu se na něco zeptat já tebe?"
"Jo…"
"Pročs byl na psychině?"
"Mám schizofrenii.Ale teď už půl roku beru prášky."
To už jsme stáli před mýma dveřma.
"Já jsem Bert."Řekl jsem a podal mu ruku.
"Gerard."potřásli jsme si rukama a já odemkl.Vevnitř jsem rozsvítil světlo a konečně si ho pořádně prohlídl.Měl hluboké hnědozelené oči,ostrý nos a drobné zuby.Na sobě měl černou džínovou bundu a ruce v kapsách.Potom,co si i on po mém vzoru sundal boty,jsem na něho přestal zírat a posadil ho do obýváku.
"Dáš si něco?"
"Jo,prosímtě.Čaj.Nebo…seru na to!Máš vodku?"Jen jsem se lehce zasmál.Nebylo to správné,ale proč já bych se měl stara o jeho zdraví?Za pár dní vypadne a spadne do toho znovu tak jako tak.A já nejsem zrovna osoba,co by ho měla mravně poučovat.
"Vodku nemám,ale mám whisky.Neva?"
"To je fuk"Řekl lhostejně.Myslel jsem si to.Chlast jako Chlast.Vzal jsem z kuchyně dvě skleničky a všechno to donesl do obyváku.Nalil jsem každýmu plnou sklinku.
"Tak na zdraví" Oba jsme se tomu zasmáli a zhluboka se napili.


The Last Night I Lie

3. listopadu 2008 v 20:01 | Tornádo Lulu |  Stories by Loilska
Mnó, takžé... :D Prostě taková krátká story, po hodně dlouhé době :D Je to pro DG, protože mě pořád zvládá buzerovat a ještě mě nezabila, takže díky ti ;) :D :)


Helena

2. listopadu 2008 v 20:03 | Petronajt |  Stories by Petronajt
Tohle už ste možná četli.Je to moje...řekněme nejznámější věc....a snad je docela dobrá...tak....enjoy

Skončil další obrovskej koncert.Sundali jsme The black parade uniformy a každý z nás se vydal po svých.Už se spolu nebavíme tak,jako dřív.Myslím,že mi to všechno vyčítají.Oni touží vrátit se do doby koncertů v malých klubech,Do dob rudých stínů a pruhovaných kravat.Ale já toužil po uznání.Po celosvětovém uznání,užít si svých patnáct minut slávy.