Konec.
Gerard Way se přestěhoval do většího města kvůli práci. Z posledního povolání odešel po neshodách s nadřízeným, ale jelikož pracoval na malém městě, bylo mu jasné, že novou práci tu jen tak nesežene.
Zvolil tedy menší zlo a přestěhoval se do většího města. Zde našel uplatnění celkem snadno. I když to nebyl zrovna jeho sen, našel si práci řadového úředníka v jedné firmě. Takových jako on tam bylo pět do tuctu. On však nemínil dělat tuto práci navěky. Jen do té doby, než si něco vydělá, aby mohl cestovat.
Zvolil tedy menší zlo a přestěhoval se do většího města. Zde našel uplatnění celkem snadno. I když to nebyl zrovna jeho sen, našel si práci řadového úředníka v jedné firmě. Takových jako on tam bylo pět do tuctu. On však nemínil dělat tuto práci navěky. Jen do té doby, než si něco vydělá, aby mohl cestovat.
První den v práci šlo všechno celkem hladce. Seznámil se se spolupracovníky, vesměs milými lidmi. Tedy až na jednoho muže. Byl o něco vyšší, modrooký, s delšíma hnědýma vlasama. Za celé své působení v té firmě s ním skoro nemluvil.
Představil se mu jako Robert a často na něj tak divně zíral. Gerard měl pocit, že nemá rád už od prvního dne. Ten divný a pohled a také… Hned první den, kdy si Gerard šel uvařit kávu do kuchyňku s ním přešel do konfliktu. Mno, vlastně se tomu ani konflikt nedalo říkat.
Představil se mu jako Robert a často na něj tak divně zíral. Gerard měl pocit, že nemá rád už od prvního dne. Ten divný a pohled a také… Hned první den, kdy si Gerard šel uvařit kávu do kuchyňku s ním přešel do konfliktu. Mno, vlastně se tomu ani konflikt nedalo říkat.
Gerard vešel do kuchyňky, kde Robert právě popíjel kávu. Celou dobu, co si Gerard vařil kávu ho Robert propaloval pohledem. Když se pak Gerard prudce otočil i s kávou v ruce, ohodil Roberta na bílé košili kávou.
Ten na sebe jen šokovaně zíral a potom se beze slova odporoučel. Gerard nikdy nepochopil, co to mělo znamenat. Každopádně nikdy spolu přiliš nekonverzovali.
,,Již od prvního okamžiku jsi mě fascinoval. Byl jsi tak příjemný. Krásně ses usmíval, i když ti do smíchu zrovna nebylo. Nedokázal jsem od tebe odtrhnout oči.''usmívá se zasněně Robert.
Pak, ale zavře oči a zamračí se. ,,Později jsi, ale začal chodit na obědy s těmi svými….přáteli.''vysloví to slovo, jako nadávku. ,,Pokaždé mě psychicky vyčerpávalo, dívat se na tebe, jak odcházíš v objetí s jinými muži či ženami. Neuměl jsem si k tobě najít cestu. Až doteď. Hodně jsem o tom přemýšlel, abys neřekl, že nejsem rozvážný. Chci prostě jen abychom byli spolu…. A to mi dnešek zařídí…''otevře oči a je v nich vidět spousta emocí.
Usměje se a pohladí Gerarda po tváři, ačkoliv ten se snaží uhnout. Podívá se na displej mobilu, který ukazuje tři čtvrtě na dvanáct. ,,Perfektní…''šeptne si sám pro sebe a schová mobil do kapsy.
Gerard je bezprostředně paralyzován strachem. Neví, co se s ním stane, co má Robert v plánu… Jediné na co v danou chvíli dovede myslet je Jack. Člověk, o kterém je přesvědčen, že je láska jeho života. Jenže…takových tu už bylo. O každé osobě, kterou miloval byl přesvědčen, že je ta pravá.
Robert se přemístí zpět ke své původní práci, a když se ujistí, že kalich je dostatečně naplněný tekutinou předstoupí před Gerarda. Ten jen vyděšeně zírá neschopen cokoliv říct.
Kdo by také nebyl vyděšen, kdyby před ním stal muž, máchající paží se zavřenýma očima a tiše cosi mumlající s kalichem v ruce. Dořekne poslední slovo a otevře oči. Zahledí se do Gerardových a ten už si je jistý, že se nikdy nedozví, kdo je doopravdy láskou jeho života….
Robert zvedne ze země nůž a lehce, s citem přejede po svém zápěstí, dokud z něj nesteče první kapička krve. Tu nechá stékat přímo do poháru. Nakloní se nad Gerarda, který však sebere veškerou sílu, kterou má a dlaní ho praští do břicha. Robert se bolestivě chytí za postižené místo a pak Gerarda udeří.
Jedná se o silnou ránu, která Gerardovi způsobila jasnou bolest. Ze rtu mu začne vytékat pramínek krve. Robert přiloží kalich a nechá ji stéct do něj. Poté se s chutí napije tekutiny. V kalichu ještě zbývá polovina…
Ačkoliv se Gerard brání, vzpíná se, škube sebou, křičí, není mu to nic platné. Robert mu nalije nápoj do úst a pak ho chytí za ústa, aby nemohl vyplivnout. Až když vše spolkne, Robert ho nečekaně políbí na rty.
,,Teď už nikdy nebudeš sám…''šeptá, zatímco hladí Gerarda po tváři. ,,Až navždy svoji…''přislíbí a s co největší silou zabodne nůž doprostřed Gerardova břicha. Ten vykřikne a jeho tělo se napne.
Robertovi vytrysknou slzy, Gerardovo tělo znovu ochabne a on vydechne naposledy. Ačkoliv Robert cítí v sobě nepředstavitelnou bolest, znovu nadzvedne nůž a to, co již před okamžikem udělal Gerardovi provede i sobě. Jeho tělo se v bolestné křeči svalí na zem a duše jej pomalu opouští.
THE END
,,Již od prvního okamžiku jsi mě fascinoval. Byl jsi tak příjemný. Krásně ses usmíval, i když ti do smíchu zrovna nebylo. Nedokázal jsem od tebe odtrhnout oči.''usmívá se zasněně Robert.
Pak, ale zavře oči a zamračí se. ,,Později jsi, ale začal chodit na obědy s těmi svými….přáteli.''vysloví to slovo, jako nadávku. ,,Pokaždé mě psychicky vyčerpávalo, dívat se na tebe, jak odcházíš v objetí s jinými muži či ženami. Neuměl jsem si k tobě najít cestu. Až doteď. Hodně jsem o tom přemýšlel, abys neřekl, že nejsem rozvážný. Chci prostě jen abychom byli spolu…. A to mi dnešek zařídí…''otevře oči a je v nich vidět spousta emocí.
Usměje se a pohladí Gerarda po tváři, ačkoliv ten se snaží uhnout. Podívá se na displej mobilu, který ukazuje tři čtvrtě na dvanáct. ,,Perfektní…''šeptne si sám pro sebe a schová mobil do kapsy.
Gerard je bezprostředně paralyzován strachem. Neví, co se s ním stane, co má Robert v plánu… Jediné na co v danou chvíli dovede myslet je Jack. Člověk, o kterém je přesvědčen, že je láska jeho života. Jenže…takových tu už bylo. O každé osobě, kterou miloval byl přesvědčen, že je ta pravá.
Robert se přemístí zpět ke své původní práci, a když se ujistí, že kalich je dostatečně naplněný tekutinou předstoupí před Gerarda. Ten jen vyděšeně zírá neschopen cokoliv říct.
Kdo by také nebyl vyděšen, kdyby před ním stal muž, máchající paží se zavřenýma očima a tiše cosi mumlající s kalichem v ruce. Dořekne poslední slovo a otevře oči. Zahledí se do Gerardových a ten už si je jistý, že se nikdy nedozví, kdo je doopravdy láskou jeho života….
Robert zvedne ze země nůž a lehce, s citem přejede po svém zápěstí, dokud z něj nesteče první kapička krve. Tu nechá stékat přímo do poháru. Nakloní se nad Gerarda, který však sebere veškerou sílu, kterou má a dlaní ho praští do břicha. Robert se bolestivě chytí za postižené místo a pak Gerarda udeří.
Jedná se o silnou ránu, která Gerardovi způsobila jasnou bolest. Ze rtu mu začne vytékat pramínek krve. Robert přiloží kalich a nechá ji stéct do něj. Poté se s chutí napije tekutiny. V kalichu ještě zbývá polovina…
Ačkoliv se Gerard brání, vzpíná se, škube sebou, křičí, není mu to nic platné. Robert mu nalije nápoj do úst a pak ho chytí za ústa, aby nemohl vyplivnout. Až když vše spolkne, Robert ho nečekaně políbí na rty.
,,Teď už nikdy nebudeš sám…''šeptá, zatímco hladí Gerarda po tváři. ,,Až navždy svoji…''přislíbí a s co největší silou zabodne nůž doprostřed Gerardova břicha. Ten vykřikne a jeho tělo se napne.
Robertovi vytrysknou slzy, Gerardovo tělo znovu ochabne a on vydechne naposledy. Ačkoliv Robert cítí v sobě nepředstavitelnou bolest, znovu nadzvedne nůž a to, co již před okamžikem udělal Gerardovi provede i sobě. Jeho tělo se v bolestné křeči svalí na zem a duše jej pomalu opouští.
THE END
DareDareDevil | 12. listopadu 2008 v 17:52 |
Oh bože. Ty vždycky necháš někoho umřt, není ti to blbé? :D
/Ah moje drahá čím to že jsi dneska náramně hezká?/
Je to hezké, líbilo se mi to. Snažila jsem si pod slovem Robert představovat i něco jiného, opravdu.
/půjdem hned na výlet a potom budem spolu stále/
Půjdem teď hrát? *nadšený výraz*
Ehm, pořád mi to jaksi odbíhá od tvé povídky xD
Když on je Kája...*zbožňující výraz* prostě Kája, pochop.
*záchvat*
Vidíš, kdybys na mě nebyla prase, nemusel by vzniknout tento vskutku ujetý komentář XD