Frerard-The Power of Love - Články

Tanga 5

Tue, 27 Jan 2009 19:00:58 +0100

Děti děti, to nejsem já, kdo to tak chladnokrevně seká, já fakt ne XD

A já jsem si to velice užíval a přirážel k němu.Narážel na moji prostatu a já jsem ho tahal za vlasy. Udělal to v co jsem doufal - vzal mě za erekci a začal mě k tomu honit ,bože, miluju ho.

Zvednul jsem se ze sporáku a začal jsem ho vášnivě líbat. Gerard si mě k sobě přitáhnul a zasunul se do mě až na doraz. Chvilku se přestal hýbat a jenom mě líbal. Sakra já potřebuju pokračovat

,,Šukej mě,ty děvko zkurvená...', 'pošeptal jsem mu a přitom ho kousnul do ucha. Vím,j ak ho vzrušuje, když mluvím sprostě.

,,Jak moc to chceš?', 'provokoval mě. Jednu jsem mu vrazil.

"Takhle moc", a vrazil jsem mu znovu.

"Dobře ty moje děvko", zasténal a začal znovu přirážet. Zase jsem si lehnul na sporák a nechal jsem se unášet slastí. Cítil jsem že už brzo budu.

Gerard byl ve fázi, kdy sténal mé jméno a zpocené vlasy se mu lepily na čelo, už jen kvůli tomu jsem nezavíral oči, byl tak sexy. Posledních pár silných nárazů na mou prostatu a potřísnil jsem Gerardovi jeho krásnou ručku.

"To si uklidíš", řekl Gerard a strčil mi ruku až do pusy. Všechno jsem slízal i když to bylo docela nechutný. Přece jen to bylo moje sperma. Gerardovo chutná líp.

Gerard se ke mě natáhnul a chytil mě za krkem aby mě políbil. Pořád byl ve mě.

Takže prakticky měl teď v ústech moje sperma i on. Slaný to polibek. Potom ze mě konečně vyklouznul a já jsem slezl ze sporáku, bože, to byl nápad tohle...

,,Frankie? Mám hlad.'' svěřil se mi Gerard a tak jsem nahlídnul do ledničky, načež jsem dal za chvíli ohřívat párky. Později, když jsme spolu seděli v stolu, Gerard začal být zase vzrušený.

,,To nemyslíš vážně.''rozesmál jsem se.

,,Nemáš ten párek tak olizovat, jako nějáká děvka!'' vyčetl mi, jako by to byla moje chyba.

Jako naschvál jsem si vzal další párek a strčil si ho celý do pusy. Přitom jsem se na Gerarda upřeně díval. Začal jsem ho sát, okusovat, olizovat no prostě všechno co mě napadlo. Potom jsem se podíval Gerardovi do rozkroku. Byl úplně tvrdej.

Konečně už jsem párek dojedl a čekal na Geeho co udělá. Chvíli na mě jenom nadrženě zíral, potom vyskočil ze židle a popadl mě za ruku.

"Kam jdem?",, zeptal jsem se zděšeně.

"Uvidíš", mrkl na mě a vlekl mě dál.

Nechápal jsem, kam mě vleče, ale jakmile jsem spatřil dveře od mého balkónu, bylo mi to jasné.

,,Jsi ty normální jinak?! Všichni nás uvidí...'' nemohl jsem se moc rozčilovat, protože jeho ruce šmátraly po mém těle a lechtaly mě na bříšku.

,,Frankie...to bude adrenalin, pojď...'' lákal mě a nakonec jsme tam stejně skončili. Můj balkón není moc velký, ale k našim záměrům postačil. Praštil se mnou o zeď a začal mě nadrženě líbat, okusovat mi střídavě horní a dolní ret, zatímco naše rozkroky třel o sebe v šíleném tempu.

"P-počkej Gerarde.. stejně myslím že tohle není nejlepší nápad", mumlal jsem zatímco jsem se pokoušel vysmeknout a on mě horlivě líbal.

Snowy dance I.

Sun, 11 Jan 2009 19:05:30 +0100

SNOWY DANCE
By Jozefa Zbranská

Za oknom chaty padal čoraz hustejší sneh. Bol Silvestrovský podvečer, ale štvorica, ktorá si chatu v horách prenajala, aby Nový rok oslávili na lyžiach, sedela vnútri. Chata bola prakticky na samote a bola zaprataná starými gýčmi, ale bola útulná.
"Viete, čo mi napadlo?" Alicia nalievala do šálok horúcu čokoládu. "Mohli by sme mať dvojitú svadbu."
"Jasné!" Pridala sa jej najlepšia kamoška Marianne. Boli najlepšie kamošky na život a na smrť už asi od desiatich rokov. "Bob?"
"Kto bude platiť ten alkohol?" Zasmial sa.
"Ľudia, vy chcete svadbu, ale uvedomujete si, že vás dovtedy musím naučiť tancovať?" Zapojil sa Aliciin snúbenec Mikey.
Mikey bol profesionálny tanečník spoločenských tancov. S Aliciou ich zoznámila jeho susedka Marianne, on ju potom zoznámil so svojím kamošom Bobom. Odkedy sa tieto dve dvojice dali dokopy, trávili spolu všetok čas. Teda už skoro dva a pol roka. S Bobom sa asi pred mesiacom dohodli, že baby požiadajú o ruku. Odvtedy plánujú čoraz šialenejšie svadby.
"Dáme si čierne šaty," vyhlásila Alic, oprela sa o Mikeyho a odchlipla si z čokolády. Jej najlepšia kamoška horlivo prikyvovala.

"A my biele," odul sa Bob.
"Alebo ružové," pridal sa Mikey.
"Obleky, nie šaty, aby bolo jasné," dodal výhražným tónom Bob. Alic Mikeymu asi pred rokom kúpila ružovú košeľu a odvtedy je tou farbou posadnutý. Mikey bol svojím spôsobom divný.
"A zavoláme si kapelu a orchester!" Vyhŕkla Bobova snúbenica Marianne. Jej posadnutosť symphonic metalom bola nevyliečiteľná.
"Neviem, načo vám bude celý orchester, keď ste hrozné drevá," znova utrúsil Mikey. Už dva roky sa snažil naučiť Aliciu aspoň valčík, ale bola fakt nemotorná.
"Nechajme to zatiaľ," rýchlo povedala Alicia. Nemala rada túto tému. Pozrela von oknom na padajúce chumáčiky snehu. "Šla by som sa lyžovať. Ešte je svetlo." Pozrela na Mikeyho.
"Ja teda nejdem," odmietol. Neznášal zimu.
"Hej, poďme," pridala sa Marianne. "Zo hodinku, dve sa ešte bude dať lyžovať."
"Ani mne sa nechce," zatiahol Bob. Taký bol vždy, keď sa mu chcelo spať.
"Ty ani do polnoci nevydržíš hore," povedala mu Marianne, keď ho videla zívať. "Alic, poďme samy. A čo."
Alicia pozrela na Mikeyho.
"Mne to vadiť nebude, choďte," mykol plecami, "ale vezmite si mobily!"
"Zlatko, tu nie je signál," pripomenula mu Alicia.
"Aj na to som sa pripravil!" Vyhlásil Mikey.
Vybehol na poschodie, o pár minút sa vrátil a doniesol vysielačku. "No, a pochváľ ma!" Povedal hrdo Alicii.
Museli sa smiať. Baby chuť na večerné lyžovanie stále neprešla, tak sa obliekli, vzali si vysielačku, rozlúčili sa s chalanmi a sľúbili, že do dvoch hodín sú naspäť.
Mikey zostal s Bobom. Minúty sa im osamote neskutočne vliekli. Bob pochrapkával a Mikey varil víno. Každú chvíľu nervózne pozeral na hodinky. Nechcel Aliciu otravovať vysielačkou. Bola len pre prípad núdze. Keby.......vtedy mu niečo napadlo.
"Bob!" Skríkol a Bob sa strhol.
"Čo je?"
"Čo ak tu je Yeti?"
"Mňam, varené víno," povedal Bob.
"Ty si kus vola! Ja sa vážne bojím!" Zrazu sa strhol. "Počul si to?"
"Nie." Odvrkol Bob a šiel sa napiť Mikeyho výtvoru. Ale Mikeymu sa stále zdalo že niečo počul a že to bol Yeti.
"Bob, ale čo ak je tu naozaj Yeti?"
"Ye-be-ti?"
"Ďakujem veľmi pekne."
"Veď sa neboj. Máme pušku," pripomenul Bob. Svoju poľovnícku pušku si naozaj zobral so sebou.
"Myslíš, že niečo zmôže proti obrovskému škaredému ľudoopovi? A teraz myslím Yetiho, nie teba."
Bob sa len uškrnul. To by nebol Mikey, aby mu to nevrátil.
"Teraz! Počul si to?" Mikey sa znova vystrašil.
"Čo zase?"
"Ten zvuk!"
"To som nebol ja!"
"Ježiši..."
Mikey prevrátil oči a Bob sa vzdychol.
"Keď sa tak bojíš o baby, môžeme ísť za nimi. Aj s puškou. A keby prišiel Yeti, tak je po ňom, tomu ver."
"A kam sa vlastne išli lyžovať?"
"Asi tam, kde sme boli ráno....na ten kopec nad nami. Na vrchu je taký motel."
"Hej?"
"Rovno nad nami, truľo!"
"Veď okay..."
"BOB, JA SOM TO POČUL ZASE!"
"Bojíš sa?"
"Hej!"
"Obliekaj sa, ideme. Mám ťa dosť. Uvidíš baby, zastrelíš si neviditeľného Yetiho a budeš zase normálny." Bob vyzeral rozhodne a tak sa obliekli, vzali pušku a vyšli z dverí.
Okolo nich sa rozprestieral nekonečný les. Stromy boli celé zasnežené, všade bolo ticho. Ich snúbenice nebolo nikde vidieť. Na kopci nad nimi bol naozaj motel, ktorý si Mikey pred tým nevšimol.
Mikey sa strašne bál. Naozaj sa mu zdalo, že počuje Yetiho rev. A v tme pomaly sadajúcej na vrchy sa mu zdalo, že sa v lese naozaj niečo hýbe.
"Aha, tam!" Ukázal Bobovi.
"Nič tam nie je."
"Ale hej, Yeti!"
"Hovno."
"Streľ do neho!"
"Už ma vidíš."
"STREĽ!"
Bob si znova vzdychol, namieril pušku tam, kam Mikey ukazoval a vystrelil.
A vtedy sa to stalo.
Hory sa zatriasli. Niekoľkonásobné echo výstrelu po sebe zanechalo mŕtvolné ticho a potom sa pomaly začal zosúvať sneh.
Najskôr, ako v spomalenom filme, sa okolo stromov zvíril sneh. Potom sa s obrovským hukotom zosunula kopa snehu na najvyššom kopci. Bob a Mikey asi sekundu vydesene civeli na bielu masu, valiacu sa dole a zväčšujúcu sa s každým metrom. Hukot snehu už začínal byť neznesiteľný.
"Be...be...be......bežme!" Skríkol Mikey, otočil sa a bežal do chaty, kde už Bob dávno bol, nakoľko má oveľa lepšie reflexy. Mikey vpálil do otvorených dverí, Bob ich rýchlo zavrel a potom už počuli len mohutný náraz, ktorý otriasol stenami chaty, až sa zdalo, že ju pokope drží len ten sneh, ktorý bol zrazu za každým oknom skoro do výšky dvoch metrov.
Znova nastalo mŕtvolné ticho.

Užijte si Vánoce. Vaše Smrt.

Tue, 23 Dec 2008 14:08:58 +0100

Ono to je už zítra? *stres* XD

Tadadááá!

Ha, pěkný obrázek, což?

Tak si to pěkně užijte, případně to nějak přežijte, doufám, že dostanete hodně krásných a úchylných dárků.

Takže za všechny vám přeju krásné Vánoce.

A našemu drahému POL, který měl nedávno (dobše, bylo to v říjnu XD) první narozeniny, taky. Děkujeme, že sem chodíte, ikdyž to tu někdy tak chcípá.

Dole máte ještě nějáké teplé obrázky ode mě :P

(ty ruce, ty ruce, ty ruce! *orgasmus* XD)

zdroj -> můj homofóbní bráška

<33333333

Tanga 4

Sun, 21 Dec 2008 20:33:30 +0100

Ahh předtím jsem zapomněla na obrázek, je mi to moc líto XD

Miluju to Geeho hlasité vzdychání, jak děvka, to je rajská hudba pro mé uši.

Chtěl jsem, aby to bylo víc nahlas, tak jsem nu vjel jednou rukou dovnitř a začal si hrát tam.

Jezdil jsem mu nejdřív po stehnech a občas jsem mu zajel do rozkroku. Gerard vypadal že za chvíli vybuchne. Nechtěl jsem ho už dýl trápit tak jsem mu strčil ruku do boxerek a pořádně ho začal honit.

Kochal jsem se pohledem na nadrženého Gerarda a pokračoval jsem tak dlouho, dokud mu nechyběl k vrcholu jen kousek. Pak jsem přestal.

"To si snad děláš srandu?", vyjel na mě naštvaně. Jenom jsem se na něj ušklíbnul a dál na něj zíral. Gerard vypadal že mě za chvíli zaškrtí. Jeho bolestivě silná erekce volala po zpracování a já jsem se k ničemu neměl. Chtěl jsem něco jinýho. Chtěl jsem přejít do dalšího stupně zvrhlostí.

Nevím,jestli Gerard umí číst myšlenky, každopádně když jsem se k ničemu neměl,prohlásil:

,,Jak chceš,hochu.''

Vstal z postele a chytil mě kolem pasu. Moje záda se dotýkala jeho hrudi a můj zadek jeho rozkroku. Ušklíbnul jsem se. Něco mě tam znatelně tlačilo.

Gerard mě nesl přes chodbu až do kuchyně. To je prasák, ale tady jsme to ještě nedělali.

On je šílený. Myslel jsem, že mě ohne přes linku nebo něco takového, avšak jeho cílem byl sporák u okna. Rozesmál jsem se.

,,To nemyslíš vážně.''

,,Myslím,kotě.''vysadil mě na něj a v mžiku mi roztáhl nohy. Ještě jsem chtěl namítnout,že nás uvidí sousedi, vždyť sporák je u okna,ale nestihl jsem to.

Můj zadek byl volně ve vzduchu takže jsem myslel že každou chvíli spadnu ale Gerard se přicucnul až ke sporáku a držel si moje nohy kolem svého pasu. Cítil jsem jak do mě zajel. Vykvíknul jsem.

,,Kurva! Nemohl by ses alespoň pokusit být něžný?'' zasténal jsem a pevně ho chytil za vlasy.

"Ale zlato, nezapírej, já vím, že to máš rád na tvrdo", zasténal mi do ucha a přitom ho olíznul. Přitom do mě přirazil. Nečekal jsem to a plácnul jsem sebou na sporák.

Ještě, že já nikdy nevařím a sporák není horký. Myslím,že po tomhle mě budou bolet záda....a prdel. Škubnul jsem ho za vlasy.

,,Fajn,tak dělej,ty děvko,pořádně!''povzbuzoval jsem ho.

"Jak si pán přeje", řekl a pořádně přirazil. A kurva to je něco. Mnohem lepší než v posteli. Jenom jsem ležel bezmocně na sporáku a nechal jsem ho aby si s mojí prdelí dělal co chtěl. Držel mě nad zadkem a divoce mě šukal.

Tanga 3

Thu, 11 Dec 2008 18:26:08 +0100

Ahh, to je tak fajn pocit, když vám jednou za čas jde zveřejnit nějáký článek...U Blogu.cz si člověk opravdu nemůže být ničím jistý xD

Nedivím se. Předklonil jsem se tak, jak jsem to viděl u.. nechtějte vědět u koho, pohodil vlasy a zase se narovnal.Pomalu, pomalounku jsem se otočil, tak aby mohl vidět tu nádheru zezadu.

,,Nejsou sexy,Gee?''zajímám se provokativně na jeho názor.

"Uhh.." začal Gerard "řekl bych, že by ti to mnohem víc slušelo bez toho", řekl s nadrženým úsměvem a přitáhl si mě k sobě na postel. Lehl si nade mě a přejížděl po mě pohledem. Natáhl se k mému obličeji a začal mě vášnivě líbat.

Chytil jsem ho za krk a pomalu jsem přejížděl po zádech až k zadku. Zmáčknul jsem ho a Gerard vyjekl.

"Nemyslíš, že už je čas ti ty tanga sundat?", zamrkla na mě.

,,Pana Wayi, nespěcháte na mě nějak?", usmál jsem se zákeřně a pak mě něco geniálního napadlo. ,,Co kdyby sis je zkusil ty, Gee?','navrhnul jsem a přitom ho kousnul do bradavky.

Gerard na mě nevěřícně koukal a pak zakroutil hlavou.

"No tak Gee...", prosil jsem ho, "a ještě si mi za ten striptýz slíbil kuřbu", ušklíbnul jsem se na něj. Gerard odevzdaně pokrčil rameny a přemístil s k spodní polovině mého těla.

No aspoň,že tak. Ale stejně ho přesvědčím, aby si je oblíknul a pak mu objednám vlastní. Okamžitě jsem si představil, jak máme každý své a spolu v nich....myšlenky se rozplynuly, jakmile se jeho jazyk dotknul mého nástroje.Už je to tady,kuřba by Gerard Way, to je něco neuvěřitelného.

Hladil mě po stehnech a přitom mi ho lízal po špičce.. Začal jsem sténat jako o život.. jo v tomhle je Gerard mistr. Najednou mi ho olíznul celého a já se neudržel a přirazil jsem mu ho do pusy. ´A teď makej ty zmetku, to máš za to že sis nechtěl oblíct ty tanga´

Řekl jsem to nahlas? Gerardův výraz bych vám přál vidět, no chudák se málem dusil a ještě jsem ho nasral...Nevadí. Potrestá mě určitě později, teď je řada na mě.Chytil jsem ho pevně za vlasy a nemilosrdně mu přirážel hluboko do úst.

Přirážel jsem mu ho až do krku cítil jsem jak se mnou skoro dusí, ale přitom mě objížděl jazykem. Tak zkurveně se mi to líbilo. Rukama mě začal dráždit u kořeně a já jsem se s hlasitým: "Geeeee" udělal.

Ještě jsem mu tu hlavu podržel, aby ani kapka nešla zbytečně. Pak jsem ho konečně vytáhnul a chudák Gerard se rozkašlal.

"Kurva Franku...''řekl,když popadl dech.

,,Co je?''zeptal jsem se nevinně.

"No a teďka bych si zasloužil nějakou odměnu ne?", zeptal se Gerard.

"Mmmm.. a co by si chtěl?", zeptal jsem se vyzývavým hlase.

"Tebe", zasténal a skočil na mě.

Nechal jsem ho na mě, kroužil proti němu boky a svlékal ho. Gerard mi to moc neulehčoval, náruživě mě kousal do krku.

,,Kurva,Gee,pomoz mi taky.'' Začal jsem být na nervy, chtěl jsem ho už taky konečně zase jednou vidět nahého.

"Pomoz si sám", řekl a vyplázl na mě jazyk. Povalil jsem ho pod sebe a začal jsem se mu dobývat do kalhot.

"No konečně" zasténal úlevně Gee a nechal práci na mě. Stáhnul jsem z něj kalhoty a začal jsem ho dráždit přes boxerky.

True story of Gee

Mon, 08 Dec 2008 15:26:19 +0100

Pravdivý príbeh chlápka od nás z dediny,trochu upravený.

1917

Belleville bolo malé mesto uprostred hôr. Niekoľko drevených domov, kostol, krčma, obchod, a to bolo všetko. Ulice Belleville boli zaprášené a ľudia v Belleville tiež, všade boli skoro samé ženy, muži boli vo vojne a mesto bolo poloprázdne, unavené a chudobné. Na všetko akoby pomaly sadal depresívne sivý prach smútku, driny a únavy. Vojna už zachvátila celý svet. Nebolo už takmer nikoho,kto by sa do nej nezapojil. Medzi ženami koloval vtip: "Mala som sa vydať za Geeho. Toho by do vojny nezobrali a moje deti by teraz mali otca."

Do mesta sa vrútil voz z hrkotajúcimi súdkami- to priviezli zásobu whisky. Z voza zoskočil Bert, kedysi miestny fešák, dnes už len troska ťažiaca zo svojej niekdajšej popularity a žobrajúca na rohu o trochu tabaku. Dnes so sebou priviedol aj syna, ktorý ho mal neskôr zastúpiť v zamestnaní. Ani jeden z nich nemusel do vojny- Bert už nevládal a Bert Junior bol ešte mladý.

Z dverí, pred ktorými zastali, vychádzala pekná žena vo vyblednutých šatách, z ktorej bolo cítiť alkohol. Bola to pani Howardová, majiteľka hostinca, kde aj spolu so svojím pomocníkom bývala. Ružové líca sa jej usmiali a hlbokým hlasom pozývala Berta aj Juniora dnu, že o náklad sa postará Gee. Bolo však hneď jasné, že muži ani nemali v úmysle sa zaoberať nosením súdkov dnu. Keď vchádzali, prešuchol sa pomedzi nich chlapík, pomocník pani Howardovej. Mal len okolo tridsiatky, ale tvár mal rozrytú vráskami, zuby pokazené, oči kalné a hrubé pramene havraních vlasov zlepené špinou a prachom. Od ťažkej práce sa mu aj telo zhrbilo. Kríval, keď kráčal, a nikdy nerozprával. Obyvatelia mesta vedeli, prečo, a práve preto sa ho ustavične čosi vypytovali.

Keď skladal súdky z voza a chystal sa ťažký náklad preniesť na chrbte dnu, všimol si ho Bert a zakričal na syna.

"Hej, mladý, poď, čosi ti ukážem. Nemôžeš ísť cez Belleville a nezažiť to."

Syn aj s krčmárkou sa znova otočili smerom von. Bert ukázal na chlapíka pri voze, ako keby tam ani nebol, a vraví synovi: "Spýtaj sa ho niečo. Spýtaj sa ho, ako sa volá, nech sa zasmejeme."

Junior pokrčil plecami a panovačne zavolal na pomocníka: "Hej, ty, ako sa voláš?"

Chlapík zdvihol zrak zo zeme, nadýchol sa, pootvoril popraskané pery a pokúsil sa odpovedať: "Ge....Gee......Gee.....Ge....."

Muži sa rozrehotali. Pani Howardová to zarazila.

"Dobre, stačilo. Poďte dnu. A ty, Gee, nanos to do pivnice a príď si po obed."

Otočili sa a všetci traja vošli dnu. Muži sa stále zvíjali v kŕčoch od smiechu a mladý sa snažil koktanie napodobniť, za čo si vystúžil buchnát od otca. Nechali Geeho samého. Vyčítal si, že sa dal vyprovokovať. Už veľakrát si sľúbil, že už nikomu na nič neodpovie, ale stále mlčať je ťažké. Chudák Gee koktal, odkedy sa naučil hovoriť, a nevedel povedať ani vlastné meno- trvalo by mu to najmenej hodinu. Všetci sa mu smiali, preto ho už ako malého nechali pomáhať v pohostinstve pani Howardovej. A keď odišli jeho rodičia, každý zabudol, ako sa volá. On si to pamätal, ale povedať to nedokázal. Napísať by to možno vedel, kedysi ho starý farár učil podpísať sa, ale dlho to nerobil a nebol si istý, či si ešte písmená pamätá. Preto ho všetci volali Gee- sám sa tak predstavoval.

Kým ťažký náklad premiestnil do pivnice, Bert a Bert Junior sa pobrali. Gee si sadol za stôl, kde naňho už čakal tanier horúcej polievky. Bol taký hladný, že ju okamžite vychlípal. Pani Howardová sa naňho s ľútosťou dívala. Niekedy k nemu naozaj cítila súcit. Pre ľudí tu bol ako atrakcia. Nechávali ho opakovať ťažké slová a dookola sa ho pýtali na meno. Bol to obyčajný prostý človek, do školy veľmi nechodil. Jeho rodičia boli Taliani, prisťahovali sa do Nového sveta s vidinou bohatstva, ale koktavý syn im do kariet veľmi nehral.

Pani Howardová zatiaľ naložila Geemu dupľu. Za tie roky sa spriatelili a vymysleli si dokonca istý spôsob komunikácie- spievali si. Je známe, že pri speve nikto nekokce, a Gee bol naozaj dobrý spevák. Koľkokrát ho presviedčala, aby zaspieval v kostole alebo len tak v bare, ale hanbil sa. Bola to škoda, lebo jeho hlas bol krásny, aj keď jeho vyjadrovanie a jazyk neboli veľmi rozvinuté, lebo nikdy nerozprával. Nevedel dobre artikulovať, ale jeho hlas bol pekný, hlboko posadený a silný a jeho intonácia presná ako hodinky.

Keď Gee dojedol a zapil polievku dúškom whisky, ďalej sedel a len civel do steny. Pani Howardová niekedy chcela vedieť, o čom ten úbožiak premýšľa, inokedy si vravela, že je to lepšie nevedieť. Za celé tie roky si nezvykol na posmech, každá urážka ho trápila. Niekedy aj plakal, sám vo svojej izbe, a vtedy bolo dlho do noci počuť, ako si spieva hlbokým hlasom vymyslené slová, ktorými sa snaží popísať svoje trápenie.

Gee po chvíli vstal a usmial sa na pani Howardovú. Na chvíľu zmizol v kuchyni a prišiel s veľkými nožnicami. Podal ich pani Howardovej.

"Mám ťa ostrihať, Gee?" Spýtala sa ho prekvapene a on prikývol.

Usadila ho na stoličku v izbe a prikryla starou plachtou. Jeho vlasy páchli tabakom, alkoholom a špinou. Siahali poniže pliec a boli neupravené a strapaté. Pani Howardová sa ich na začiatku bála aj dotknúť, ale nakoniec odstrihla dvadsať centimetrov a nechala ich celkom krátke. Na nič sa Geeho nepýtala, videla, že nemá chuť rozprávať.

Asi o hodinu sa začalo stmievať. Do krčmy sa začali trúsiť zákazníci, pili, fajčili a hrali karty. Pani Howardová bola zabraná do roboty, preto si najskôr ani nevšimla Geeho, ktorý za ňou stál. Chcela ho poslať spať, ale padla jej sánka.

Gee bol oblečený v novom, čistom oblečení, bol umytý a usmieval sa. Keďže bola zvedavá, čo sa stalo, neprehovorila naňho slovom, ale spevom.

"Prečo taká zmena, Gee?" zaspievala na jednoduchú melódiu. Gee sa usmial ešte viac a odpovedal jej.

"Budem sa ženiť," zaspieval pomaly a plynulo. Niekoľkí za barom stíchli a započúvali sa do jeho hlasu.

"Ale, a s kým?" zatiahla prekvapená pani Howardová.

"So smrťou," odpovedal Gee hlbokým hlasom. Niekto zo zákazníkov odfrkol. Po tomto sa Gee a pani Howardová rozlúčili a Gee sa pobral spať. Ona nad tým chvíľu rozmýšľala, ale potom to pustila z hlavy s tým, že sa na to ráno spýta.

Nespýtala sa. Ráno našli Geeho obeseného visieť na tráme. Bol vyobliekaný, čistý, ostrihaný a na posteli nechal lístok, popísaný detsky krivým písmom: Gerard Arthur Way.

Wake the dead díl 3.

Wed, 03 Dec 2008 22:49:42 +0100

Že to ale trvalo:-D a navíc,tenhle díl je asi pěkná hovadina....nebojte,v příštím už toho bude víc...

Probudilo mě ostré houkání,pravděpodobně projíždějící sanitky.Hrozně mě bolela hlava….Zkoušel jsem si vybavit,co sem včera děla,ale hlavou mi proběhly jen nějaké nezřetelné útržky vzpomínek…zděsil jsem se….není to jenom sen?Rychle jsem se otočil a zadíval se vedle sebe na postel.

Nebyl to sen.Vážně tam ležel.Gerard.Nic jsem o něm nevěděl.Jenom že utekl z léčebny.Sakra,já se s ním vyspal!

Nevěřícně jsem na něho zíral,jak spí,nahý,napůl zakrytý duchnou.Viděl jsem jeho bílá záda a mastné černé vlasy.Přemýšlel jsem,jak se to mohlo stát,jestli jsem byl prostě natolik zlitej,že sem se nechal jenom tak vojet,nebo….že alkohol povolil uzdu mé skryté orientaci.

A nejvíc mě děsilo,že čím víc jsem o tom přemýšlel,tím víc mi přišla pravděpodobnější druhá možnost.

Co mi zbývalo,než se s tím zkusit vyrovnat.v životě už sem měl tolik zvratů,že tohle…..už nějak snad přežiju.Zvedl jsem se a šel si pro prášek.

Opřel jsem se v koupelně o umyvadlo.Díval jsem se na odraz svého obličeje,a vzpomínal,co je v mém životě normální.V čem jsem já normální.Hodnou chvíli jsem nemohl na nic přijít…..když jsem si s mírným hrknutím v žaludku povšiml,že se na mě můj odraz ze zrcadla hořce šklebí,aniž bych si já uvědomoval,že to dělám,rozhodl jsem že už je vážně na čase si vzít ten zatracenej prášek.

Vytáhl jsem z pod zrcadla malou krabičku s bílýma,snad jen mírně do žluta zabarvenýma tabletkama.Jednu jsem zapil a spočítal ty ostatní.Bylo jich tam už jenom šest,což znamenalo,že mám nejvyšší čas jít si pro další…ale až zítra,řekl jsem si,toho doktora,co mi je předepisoval,jsem z duše nenáviděl.

Pořád jsem byl strašně rozhozenej,ale prášky už začaly účinkovat….tak sem se zvedl z podlahy v koupelně a šel si dát obklad na hlavu….ve všech těch sračkách sem ani nestačil zmínit kocovinu.3rl jsem si do ložnice pro ručník,Gerard se zrovna probíral.Zamžoural oslepenýma očima do denního světla a odhodil si vlasy z obličeje.

"Co to kurva…"

Jeho pohled padl na mě.

"A…ahoj…"

"Dobrý ráno…"

chvíli jsme na sebe rozpačitě koukali.Ani jeden z nás očividně nevěděl co říct…

"Ehm…děkuju za nocleh…."

"Nemáš zač….mám ti taky přinést obklad?"

"Jo….Jo,prosim,děkuju.mám kocovinu jako prase."

"To já taky…tak počkej"

Vzal jsem z šuplíku dva ručníky A šel do koupelny je namočit.Celá tahle situace působila dost komicky.Jak to asi bere vlastně on?Je na kluky,nebo byl jenom tak opilej?Bere to jenom jako úlet nebo jako….něco víc?

Při té představě ve mně hrklo.Bral jsem to snad já jako něco víc?Jediný,co sem věděl jistě bylo,že ho nechci nechat jenom tak odejít.

Našel sem ho už v kuchyni u stolu se skleničkou vody.Podal jsem mu ručník a doufal,že ten nevyhnutelném rozhovor začne sám.

"Víš…no,totiž….omlouvám se."

Bylo vidět,že se mu to neříká lehko.

"Za co?"

"Jenom se ti sem tak zničehonic nakvartýruju,a ještě v noci tě-"

"Nech to být,vlastně….díky tobě sem si uvědomil,kdo sem."

Upřel na mě svoje pronikavé oči.Nevědomky jsem se v nich začínal topit.

Tanga 2

Wed, 03 Dec 2008 18:06:06 +0100

Už ten jeho hlas...Tak.Konečně,poslední píseň,zamávání a ádié. Gerard mě doslova vlekl do šatny, Mikey se po nás díval nadrženě, Ray mírně znechuceně a Bob zmateně. ,,Tady ne.''odstrčil jsem se smíchem jeho ruku z mých kalhot a podíval se na něj. Tvářil se hrozivě ublíženě. ,,Pojedeme ke mně',' mrknul jsem na něj. ,,Frankůů,nebuď na mě zleeej,už to nevydržím,' 'stěžoval si, ale já už jsem volal taxíka.

Vyšli jsme spolu před budovu, já s Gerardovou rukou v mých kalhotech a čekali na taxi. Po pěti minutách auto konečně přijelo. Nastoupili jsme, ale najednou jsme uslyšeli volání:

"Heej kluci počkejte na mě!", volal Mikey.

"Šlápněte na to", zařval Gerard na řidiče. Ten se rozjel a Gee si úlevně otřel čelo. "Uf ještě že jsme mu ujeli, to už bysme se ho jako minule nezbavili"

,,Náhodou,ta trojka vůbec nebyla špatná' ',zastával jsem se Mikeyho, ale jeho bratr si nedal říct. Povalil mě už vzadu a začal mě drsně líbat, přesně tak, jak to miluju.

,,To je možné,ale já mám chuť na tebe..'', ujišťuje mě a vyhrnuje mu tričko.

,,Gerarde..'', nemůžu se ubránit smíchu,když ještě vidím taxikáře, jak nás šokovaně pozoruje. Odstrčil jsem Geeho hlavu, ale jen na chvíli, abych mohl chudákovi taxikářovi říct, kam nás to má odvézt.

Gerard mi hned nacpal jazyk do pusy a začal mě něžně ohryzávat rty. Gerard je opravdu lepší než Mikey. Chytnul jsem ho za zadek a posunul jsem jeho rozkrok na můj. Nadzvednul jsem boky a oba jsme najednou zasténali. Gerard strčil ruku do mých kalhot a začal mě ošahávat přes moje šukézní tanga. "Pánové vystupovat jsme tu", zavolal řidič a vyrušil nás z našich hrátek.

Kazišuk jeden, tse. Gerard mu vrazil nějaký prachy a než jsem se stihnul pohnout, už jsem si hověl na Gerardovi. Přehodil si mě přes rameno jako by se nechumelilo, využil toho,aby mě pořádně..říkejme tomu prohmatal a už mi lovil z kapsy klíče,kterýma následovně otevřel dveře do mého domu.

Rychlostí blesku mě donesl do ložnice, kde jsem skončil na posteli.

,,Frankie?'' ten koketní tón si neodpustil, ten určitě něco chce.

,,No?''

,Že mi uděláš striptýz?''

"Mmm.. no já nevim. co za to?", upejpal jsem se.

"Třeba tě vykouřim nejlíp jak budu umět?", měl jsem hned jasno, striptýz bude. Zapnul jsem si hudbu a začal jsem se vrtět do rytmu hudby.

Ano,jsem strašně sexy. Gerard vždycky miloval striptýz, to si pamatuju už od té doby,co jsem s ním chodil do různých klubů...Soukromý taneček mi nedělal problém....Pomalu jsem si začal různě shrnovat tričko,on mě pozoroval s rozsvícenýma očima.

Tričko spadlo na podlahu a já jsem se svíjel před Gerardem už jenom v kalhotech. Teďka příde ta nejlepší část kdy mu ukážu moje rajc tanga. Mučivě pomalu jsem si rozepínal zip a když už Gerard ublíženě zaskučel tak jsem ze sebe kalhoty rychle shodil. Gerard vyvalil oči.

Tanga

Wed, 26 Nov 2008 18:46:39 +0100

Hu ha, huha. Šukací story. Nevím, jestli jsem něco tak prasáckého už psala...možná, že ne xD na to, že to píšem už půl roku... XD

So enjoy.

*psychopatický smích*

Vyčerpaně jsem padnul na židli a zapnul si počítač. Po konzertě jsem byl vždycky hrozně vyčerpaný a nejvíc jsem si odpočinul prohlížením si stránek o nás.

Stránky o nás,samá chvála,to mi vždycky dělalo dobře.Nejradši jsem měl fanynky,rozplývající se nad..některými částmi mého těla.Ani tentokrát tomu nebylo jinak.

Hned jsem se začetl do jednoho příběhu kde jsem si to rozdával s Gerardem na stole, přitom jsem si vzpomenul na minulý týden... jako by nás ty holky snad viděly.

Zamyslel jsem se nad tím,jaké by to asi bylo,kdyby nás u toho někdo sledoval.Na podium dělaly Gerardovi pohledy nadržených fanynek strašně dobře,myslím,že by nebyl proti.

V zamyšlení, a se značně ztvrdlým rozkrokem, kde sehnat publikum pro naše zvrhlé hrátky jsem kliknul na stránku s oblečením. Že bych něčím udělal Gerardovi radost?

Prohlížel jsem si oblečením s nápisy a obrázky naší drahé skupiny a přemýšlel jsem,co to je za divný jazyk.Ničemu jsem tam nerozuměl, ale obrázky mě upoutaly.Zvlášť jeden.

Byla tam tanga s velkým nápisem My Chemical Romance a kolem toho panáčci jako jsou na našem albu Black Parade. Nad tím byli ještě nějaký nápisy o těch tangách tak jsem si to dal do překladače a přeložilo se mi to jako dámská tanga.. mmm ty se mi líbí

Ty musím mít. Se svou velkou inteligencí jsem nakonec dal dohromady objednávku. Teď se můžu nadrženě těšit,než přijdou. Jestli jsem to správně pochopil,tak to bude za dva dny.To jsem zvědav,co na ně bude Gerard říkat.Ještě jsem si dočetl jakousi povídku,kde mě Gerard znásilnil,awwwww, a šel jsem spát s hezkým pocitem zadostiučinění.

Po dvou dnech:

Ráno jsem se probudil celý natěšený. Dneska mi měl přijít muj balíček.

Zazvonil zvonek a já ještě v boxerkách vyletěl z postele. Hodil jsem oslňující pohled po poštákovi, ten na mě mrknul, podepsal jsem mu papír a rychle jsem začal balík roztrhávat

Tanga byly ještě hezčí než na obrázku.Hned jsem zalitoval,že jsem si neobjednal dvoje,mohl jsem mít jedny i pro Geeho. Rozhodl jsem se,že si je obleču dneska na koncert a později se v nich...předvedu. Vím moc dobře,jak je Gerard úchylný,ten bude nadšený

Koncert nám měl začít v osm hodin. Tři hodiny před tím jsem se už začal připravovat. Chtěl jsem se Geemu dost líbit. Nalakoval jsem si nehtíčky, nalíčil jsem se, vysprchoval jsem se a asi půl hodiny jsem se prohlížel v mých tangách před zrcadlem... mmm jsem já ale kus

´I když...tam dole by to mohlo být ještě lepší´, pomyslel jsem si. Nevadí.

Když jsem se dostatečně připravil a oblékl,vydal jsem se k ostatním. Sedl jsem si na klín Gerardovi,který právě zkoušel zpívat. Položil jsem si hlavu na jeho hruď a jemně ho kousnul do ucha. ,,Mám pro tebe překvápko.'', pošeptal jsem mu.

"A co máš pro mě za překvápko?", zavrněl mi Gee do ucha. "hele", řekl jsem a rozepnul si zip na kalhotech. Gee vyvalil oči když si všimnul že mám tanga a to ještě neviděl co je na nich napsáno. "detailní průzkum později", pošeptal jsem mu a šel se připravit na show:

Za chvíli už to vypuklo,šli jsme na to a já jsem s potěšením sledoval,jak je Mr.Way starší nabuzený. Samé vzdychání a ochomýtávání se kolem mě...no,ne že by mi to nedělalo dobře,užíval jsem si pozornost té největší děvky,co byste tady mohli najít.

"Kurva franku těším se až ti ty tvoje rajcovní tanga budu moct pěkně pomaloučku sundávat", zašeptal mi Gerard na podiu. No i když zašeptal to spíš do mikrofonu než do mýho ucha. Úchylové mají zas o čem psát. A já zas co číst

,,Počkej si,kotě.'' Uchychtnul jsem se a Gee začal znovu zpívat.

Othello

Tue, 25 Nov 2008 18:21:37 +0100

Story od legendární autorky Jozefy Zbranské. Co dodat XD

Tento príbeh začínam písať koncom 18. storočia v lete.Je to krásne leto,v záhrade rastú kvety od výmyslu sveta,dcéra sa hrá s inými deťmi a hnevajú záhradníka,všetka zeleň je v plnom kvete a celá táto scenéria je zaliata slnečným svetlom; no v mojej izbe,kde sedím a píšem tento príbeh,je tma a chlad.Cítim,že ten chlad vychádza zo mňa samého,i z prázdnej postele v kúte izby,v ktorej spávam sám.
Volám sa Gerard Way a pochádzam zo starého šľachtického rodu.V bohatstve som sa narodil a v bohatstve som žil,ale pravej lásky sa mi nikdy nedostalo,a keď sa tak stalo,sám som sa o ňu obral.
Ako prvorodenému mi bolo vopred určené zdediť väčšinu majetkov,keď sa rodičia pominú,a tak sa stalo pred desiatimi rokmi.Môj brat Michael sa už dávno oženil a býval so svojou ženou a deťmi,len ja som žil sám uprostred toho všetkého bohatstva až do môjho tridsiateho roku života.Vtedy som si získal srdce ženy.Volala sa Lindsay a jej otec sa poznal s mojím.
Hneď som vedel,že som jakživ nestretol krajšej ženy: vlasy mala čierne ako uhoľ a dlhé až po pás.Nosila ich rozpustené,ako sa nikdy nepatrilo na mladú slečnu z dobrej spoločnosti,a práve tie jej kučery ma najviac upútali.Druhé bolo jej správanie: nikdy nebola ako iné dámy v jej veku,škrobená a umelá,chladná a neprirodzená.Muži z vyšších kruhov ňou opovrhovali,aj keď ich priťahovala,mladé dámy si o nej šepkali,že sa správa ako divá sedliačka.To bola moja Lindsay,do ktorej som sa zamiloval naveky.
Oženil som sa s ňou pred siedmimi rokmi.Bola to nádherná svadba,obrovská,a prišlo veľa ľudí.Nikdy som Lindsay nevidel krajšiu ako v ten deň,úplne mi vyrazila dych.Šaty,na ktorých jej otec nešetril,boli to najmenej krásne z nej.Keď kráčala pomedzi ostatné dámy,všetky zatienila a nijaký muž z nej nemohol spustiť oči.Po prvý krát nemala rozpustené vlasy,ale mala ich učesané,ako sa patrilo a nebola zaprášená z večného jazdenia na koni.A doteraz si pamätám,ako voňala.

Naša dcéra Helena sa narodila ani nie o rok.Nikdy nezabudnem,ako sa Lindsay pri pôrode trápila,ako mi doktor prorokoval,že neprežije- ale prežila.A prežila aj malá Helena.Nikdy som nebol šťastnejší ako vtedy.Najal som veľa nového služobníctva,aby sa mali ako v nebi,aby Lindsay nemusela ani prstom pohnúť.A vtedy do nášho domu prišiel on.
Na pohľad to bol sluha ako všetci ostatní.Nie vysoký ani nízky,do tváre pekný ako každý,možno len vlasy mal trochu dlhšie,ako sa patrilo.Bol jedným z tých,ktorých som najal pre moju milovanú,aby ju obskakovali,keď som ja bol zaneprázdnený.No s ním- s Robertom- mala najlepší vzťah.
Spočiatku som sa tešil,že sa so sluhom spriatelila.Ako som už povedal,ľudia z jej vrstvy ňou opovrhovali,preto si vždy rozumela skôr so služobníctvom.Ale s nikým si neporozumela tak,ako s Robertom.
Bolo to pred piatimi rokmi,Helena bola ešte bábätko.Lindsay vyzerala ešte lepšie ako pred pôrodom,pribrala a bola veselá,nie chorľavá,akou ju urobila ťažká skúsenosť s privedením dieťaťa na svet.Vždy sa smiala,hrala sa s malou,vždy jej líca hrali červeňou a oči a vlasy sa leskli- a vždy bola s ním.Často som chodieval na poľovačky s priateľmi,a keď som sa z jednej vrátil,našiel som ju,ako spolu popíjajú v neskorých nočných hodinách čaj.Smiali sa,Lindsay bola uvoľnená a vlasy mala znova rozpustené,aj keď ich od svadby cez deň nosievala učesané,ako bolo zvykom.Mala na sebe len nočnú košeľu a to ma rozzúrilo.Nikto iný ju nesmel takto vidieť,len ja.Sluhu som vyhnal a na Lindsay som nakričal,až to zobudilo aj malú Helenu.
Na druhý deň som oľutoval,že som bol na Lindsay taký zlý.Odpustila mi,ale v srdci ju stále bolelo,aký som na ňu bol.Videl som to na nej.A mohol za to len Robert.Keby sa medzi nás neplietol,nemuselo to tak byť.Nezniesol som ho,ale Lindsay na ňom lipla,tak som ho nemohol vyhodiť.
Dlho potom sa nič také nestalo.Až raz,o rok,keď som sa vrátil z návštevy od brata,našiel som prázdnu izbu.Lindsay aj Helena zmizli.Hľadal som ich po celom dome,všetko služobníctvo mi pomáhalo,hľadali sme ich celú hodinu.Až kým sme nezistili,že celý ten čas boli na jarmoku v meste.A vzal ich tam on.Obaja sa bránili,že sa chceli len zabaviť,aj na Helene boli vidieť,že sa jej to páčilo.Ale mňa to znova rozzúrilo.Bohatá dáma s dcérkou nemala čo hľadať na jarmoku s cudzím mužom.Ak by ju niekto videl,smiali by sa mi za chrbtom.Mne,najväčšiemu boháčovi v okolí!Už som videl,ako si sedliaci rozprávajú,že krásna žena bohatého pána mu uteká so sluhom.Nikdy som sa necítil poníženejšie.Helenu som dal do rúk pestúnke a Lindsay som vyviedol do spálne,kde som na ňu nakričal a potom som ju udrel.
Rozplakala sa,to si pamätám.Nikomu inému by nedovolila,aby ju udrel,ale mňa milovala.Ja som to vtedy nevidel.Videl som len to,že ma ponížila,a začal som rozmýšľať o tom,že so sluhom aj spáva.Kedykoľvek som sa vrátil z dlhšej cesty,našiel som ju v jeho spoločnosti,ako s zabávajú.Že na môj účet,o tom som nikdy nepochyboval.
Začal som piť.Najskôr len s priateľmi,aby som zapil žiaľ a pochybnosti,aby som zabudol na dotieravé myšlienky na moju ženu,zabávajúcu sa s pekným sluhom.Potom som už pil aj doma,keď som ju s ním videl,keď som zbadal,že si ho obľúbila aj moja dcéra.Keď som pil,nikdy som nevedel,čo robím.Kričal som od zlosti vždy,keď si vyberala namiesto mojej spoločnosti jeho.Urážal som ju a vyhadzoval som jej to na oči.
Bil som ju.
Vždy keď som si vypil,vybíjal som si na nej bezmocnú zlosť.Aspoň vtedy som nad ňou mal kontrolu; len vtedy sa mi poslušne zvíjala pri nohách,keď som na ňu zdvihol ruku.Nechcela chápať,že je do konca života len moja,nikoho iného.Žiarlil som na každé slovo,ktoré Robertovi povedala,žiarlil som,keď ho volala Bert,hoci mňa už dávno prestala oslovovať Gee.
Pred tromi rokmi mal môj brat Michael okrúhle narodeniny.Pripravil slávnosť pre veľa ľudí,a pozval okrem mňa,samozrejme,aj moju ženu a dcéru.Tešil som sa,že sa zabavíme,ale Lindsay odmietla ísť.
Vtedy už vyzerala úplne inak.Znova schudla,vlasy sa jej už tak neleskli a pod očami mávala kruhy.Už sa nikdy so mnou nesmiala,ale bála sa ma.Všetka vášeň jej mladosti sa kamsi vyparila a mne doma zostala len troska,ktorá sa stŕhala pri každom mojom dotyku a ktorá sa len vyplašene dívala,ako si nalievam jeden pohár whisky za druhým.Už vtedy bola zvyknutá,že pijem a že ju bijem a držala odo mňa bokom aspoň malú Helenu.Malá ma už vôbec nemala rada.Užila si dosť nežností od matky a ich priateľa Berta,ako ho volala už aj ona.Trávili spolu veľa času,kým som bol preč alebo kým som bol spitý do nemoty,a často som počul,ako sa spolu smejú,a ten smiech mi bol cudzí a hneval ma.
Na oslave Michaelových narodenín som bol ako bez duše,len som do seba lial jednu whisky za druhou.Aj Michael bol v nálade.Videl som jeho šťastnú rodinu,ako sa jeho deti hrajú a jeho žena pri ňom poslušne sedí,a hnevalo ma,že Lindsay je doma s Bertom.Keď som o tom Michaelovi rozprával,spýtal sa ma- v triezvom stave by to určite z taktnosti neurobil- či si nemyslím,že s ním Lindsay spáva.
Vykoľajilo ma to,pretože som si to myslel.A Michael si myslel to isté.Ak chce byť v jeho prítomnosti viac ako v mojej,tak je doňho zamilovaná,ak s ním trávi čas,keď som ja preč,tak s ním spáva.Uveril som mu a nazúril som sa,ako ešte nikdy.
Lindsay bola moja.Mala byť mojou do konca života,ale podvádzala ma.Opovrhla mojimi citmi,zahrávala sa so mnou.Ako dlho?Milovala ma vôbec niekedy?Uveril som tomu,že nie.Bol som presvedčený,že spáva so sluhom,a že si to myslí aj môj brat,ma v tom len utvrdilo.
Prišiel som domov v nenávistnej nálade.Helena spala a Lindsay nebola v spálni.Nemusel som ju dlho hľadať,bola v kuchyni so sluhami,ktorí umývali nádoby z večere.Vždy sa jej páčilo medzi sluhami.A pri nej bol,samozrejme,Bert.Znova sa rozprávali a vtipkovali spolu.Pri umývaní sa navzájom dotýkali a keď som to videl,moja zlosť sa znásobila.
Vytiahol som ju hore do izby a bil som ju tak dlho,kým vo mne už nezostalo ani kúska sily.Kričal som na ňu urážky a nenechal som ju nič povedať.Keď som si na nej vybil hnev,šiel som si ľahnúť a ona po chvíli neznesiteľného plaču v kaluži vlastnej krvi šla spať do izby k dcére.
Na ďalší deň vyzerala hrozne.Aj Helena si všimla,že má modriny a pýtala sa,čo sa jej stalo.Nikto jej to nechcel povedať,ani Lindsay jej nikdy nepovedala,aký som k nej bol.Vždy k nej bola milá,pozorná a nežná,aby si nevšimla,ako veľmi pri mne jej matka trpí.
Keď som si po raňajkách šiel do záhrady zapáliť cigaru,videl som,že k Lindsay ide Bert.Iste si všimol,ako vyzerá,a šiel ju utešiť.Že je to pravda,som sa presvedčil na vlastné oči,keď som sa vrátil a našiel som ju vyplakávať sa mu v objatí.
Vtedy som sa opil,hoci som ešte nevytriezvel z večera,a znova som ju bil.Upadla do bezvedomia a až vtedy sa vo mne pohlo svedomie.Zavolal som k nej lekára a ten ju dal dokopy,a odvtedy som sa jej dlho ani nedotkol.Stále však bola s Bertom a ja som stále pil čoraz viac a viac.
Ku koncu som sa na ňu hneval už pre každú malú vec.Hoci ma za triezva aj ťažilo svedomie,stále som na ňu kričal,ponižoval,urážal a mlátil ju,keď sa mi niečo znepáčilo.To trvalo neprestajne až do jedného krásneho slnečného rána ako je toto,a bolo to naozaj len pred mesiacom.
Znova som bol s Michaelom- býval som s ním často,keď som sa potreboval vyrozprávať.Vždy bol za jedno so mnou v názore,že Lindsay spáva s Bertom.Inak to ani nemohlo byť.Neveril som na priateľstvo medzi mužom a ženou.Možno bola Lindsay zadaná,ale Bert bol obyčajný chlap a ona chlapov vždy priťahovala.Ak ju nechcel,prečo sa nikdy neoženil?Ani on nebol z tých škaredých a vek na to mal.Preto mi pripadalo logické,že tí dvaja spolu niečo majú.Inak by si Bert vzal nejakú zo slúžok,veď sa im aj páčil.V tomto všetkom so mnou súhlasil a podporoval ma aj Michael.
V to osudné ráno som prišiel domov a Lindsay ma čakala ešte pred dverami.Vyzliekla mi kabát a so sladkými slovíčkami ma vyprevadila na poschodie,kde mi v spálni s úsmevom na tvári oznámila,že je zrejme v požehnanom stave.
Spočiatku som nevedel,čo si myslieť.Rýchlo som si v hlave vybavil,kedy sme spolu boli naposledy ako manželia- za posledných pár mesiacov len raz.Bolo by možné,že za šesť rokov nepočala a zrazu áno?Nezdalo sa mi to možné a videl som len jedinú možnosť- Bert.S ním bola vždy častejšie ako so mnou,čo spolu robievali,som si domyslel.
Ten hnev,ktorý mnou lomcoval,som nikdy nezažil a nedá sa opísať.Stalo sa zo mňa divé zviera bez duše.Schmatol som ju- doteraz si pamätám jej udivený výraz- a udrel ju.A znova a znova.Pomedzi moje údery sa mi zazdalo,že mi chce niečo povedať.
Zdvihol som si ju k tvári a skríkol som na ňu.
"Ako teraz obhájiš svoju neveru?"
"Si blázon," zašepkali jej krvavé,kedysi plné a zvodné pery, "ten,s ktorým ti mám byť neverná,má v posteli rád mužov a nie ženy!"
Na chvíľu som ju pustil a dych sa mi zastavil.Lindsay nikdy nebrala ohľad na zbytočné pravidlá bontónu,ale teraz sa dotkla veľmi citlivej témy.Dámy nemali rozprávať o takýchto veciach,vlastne o nich nemali ani vedieť.
Kým som stál ako obarený,ona vstala a vybehla von na chodbu.Nechcel som,aby zburcovala služobníctvo a aby si niečo všimla Helena,tak som ju surovo chytil za rameno a chcel ju otočiť k sebe.Ona sa prudko mykla,aby sa mi vytrhla....
Celá tá scéna akoby prebehla príliš rýchlo a nepochopiteľne,ale predsa si pamätám každý detail.S neľudskou silou sa mi vytrhla a vtom stratila rovnováhu.Vyvalila oči,pozrela na mňa,rukami sa chcela niečoho zachytiť,ale nebolo čoho.Za ňou nebola stena,ale schody,ktoré si v tú chvíľu nevšimol ani jeden z nás.Skríkla,vrhol som sa k nej,ale ona sa už kotúľala dole schodmi a ostala ležať pod nimi.Okolo nej pomaly rástla kaluž krvi a sklené oči upierala do stropu.
Stál som a pozeral dole.Srdce mi bilo obrovskou rýchlosťou.Zbehli sa slúžky a kričali,že pani je mŕtva.Vybehla aj Helena a ostala stáť tak ako ja,oči vyvalené a ústa otvorené.Pestúnka ju rýchlo odviedla preč,slúžky jajkali a ukazovali na mňa so slovami: "Vrah!Vrah!"
Vtedy som sa spamätal a zbehol dole.Slúžky sa prežehnávali a úplne sa prestali ovládať.Niektoré utierali krv,iné hladkali vlasy dobrej panej,ale väčšina na mňa kričala.
"Vrah!Roky ju bil,aj keď ho ľúbila,a teraz ju zabil!Vrah!"
To ma nahnevalo a bránil som sa.
"Bola mi neverná!Mala dieťa s iným,ako inak by bolo možné,že by za šesť rokov neotehotnela,až teraz?"
"Blázon!" Povedala mi jedna slúžka,tak ako mi pred chvíľou povedala ešte živá žena. "Bola tehotná už pred troma rokmi,prišla nám to povedať do kuchyne,aby sme sa tešili s ňou.Ale vy ste ju tak zbili,až potratila!"
Neveril som tomu- akoby som mohol?Zrútil by sa mi celý svet,ak sa tak ešte nestalo.Ale slúžky neprestali a ďalej vášnivo vykrikovali.
"Je zázrak,že po takom ťažkom pôrode a potom aj potrate znova otehotnela!A vy ste..."
"Nemohol som vedieť,že je moje!" Bránil som sa.
"Ona nikdy nikoho nemala okrem vás," ozval sa za mnou mužský hlas a otočil som sa.
Bol to Bert.
Mal som chuť zabiť aj jeho.Za všetko mohol on,aj za to,že som roky krivdil žene.Aj za to,že teraz tam leží mŕtva.Nechcel som naňho hľadieť,otočil som sa na Lindsay- ale už bola krv utretá a jej telo zakryté čistou plachtou,aby sa na ňu nemusel nikto pozerať.
Sledoval som,ako ju,zabalenú do plachty,nesú do izby na prízemí,kde ju vystreli na posteľ a znova pri nej plakali.Také oddané jej bolo služobníctvo.
Až vtedy som sa rozplakal.Ostatné emócie ustúpili a na povrch vyplávalo zúfalstvo.Skryl som si tvár do dlaní a neuvedomil som si,že Bert stále stojí pri mne.Pozeral na mňa a potom podišiel ku mne a objal ma.
Strhol som sa.Prečo ma objímal?Zabil som si ženu a tento cudzí muž nemal dôvod ma utešovať.Napriek tomu som bol taký nešťastný,že som to dovolil.Bert ma odviedol do inej izby a ostal tam so mnou.Možno mi niečo hovoril,možno ma len hladkal po chrbte a držal ma za ruku,už neviem.Ani neviem,ako dlho trvalo,kým som sa dostal z hystérie.Až vtedy som si naplno uvedomil,kto ma to utešuje a odstrčil som ho.
Prekvapene na mňa pozeral a potom mi povedal jednoducho: "Milujem vás."
Spomenul som si na to,čo mi o ňom povedala Lindsay a prišlo mi zle od žalúdka.Takže je to pravda?
Bert sa ku mne naklonil a kým som niečo stihol urobiť,pobozkal ma na pery.
Okamžite som sa odtiahol.Nevoľnosť sa stupňovala.
"Ty si to plánoval?Chcel si,aby som žiarlil?"
"Áno," priznal sa Bert "a váš brat Michael tiež.Miloval Lindsay."
"Vypadni," povedal som mu a ušiel som od neho.
Nevypadol,je tu doteraz,aj kým píšem tieto riadky,je niekde v dome.Moja dcéra sa hrá von,on teda striehne na chodbe,kedy vyjdem.Obral som dcéru o matku,nemohol som jej zobrať aj obľúbeného sluhu.Stále je v dome s nami a prenasleduje ma,striehne na každú príležisosť,aby sa ma mohol dotknúť; a tak vôbec nevychádzam.
Lindsay mala pohreb tri dni po smrti.Keď som videl,ako za ňou Michael plače,uveril som Bertovým slovám.Helena tiež plakala,aj ja som plakal.Veľa ľudí neprišlo,Lindsay nebola obľúbená; ale prišli slúžky a sluhovia,ktorým bola milovanou paňou.A každý z tých ľudí- okrem Heleny,ktorá to ešte nechápe- vedel,že som ju zabil ja.A skoro všetci ma nenávideli a doteraz nenávidia.
Ešte stále je krásne letné ráno.Helena trhá v záhrade kvety a hnevá tým záhradníka.Slnko akoby sa vysmievalo mojej bolesti.Papier,na ktorý toto píšem,vo svetle svieti a čerstvý atrament sa leskne; neverím,že som to zvládol všetko napísať.
Čo môžem robiť?Pozerám na svoju dcéru.Je šťastná,aj keď jej mama chýba.Má Berta,milú pestúnku a slúžky,ktoré má rada.Načo som ja?
Ešte raz vrhám pohľad na prázdnu posteľ a vidím v nej obraz Lindsay,s hustými lesklými vlasmi a v svadobných šatách,ako na mňa volá veselým hlasom.
Tieto riadky nechávam na stole a chcem,aby ste ich uschovali ako list pre Helenu,ktorý jej dáte,keď bude dospelá- ako vysvetlenie,prečo som si toho krásneho letného rána koncom 18.storočia siahol na život.

Traláláá XD

Sun, 23 Nov 2008 21:32:01 +0100

Nic nedělám, ale můžu to odčinit vtipem o teploušcích, který mě totálně rozsekal? XD

Pokud vám to nepříjde vtipné, smějte se alespoň ze soucitu? XD

Povídají si tři teplouši, čím by chtěli být, kdyby mohli změnit svůj život.
"Já bych chtěl být travičkou," říká první
"Travičkou, proč travičkou?" nechápou ti dva.
"To je jednoduché. Jen tak bych si šelestil ve větřiku, svítilo by na mě sluníčko, bylo by mi teplo. Potom by přišli mladí chlapci, svlékli by se skoro donaha, lehli by si na mě a já bych je všude, všude hladil po tom krásném opáleném těle..."
"Jůůů, to by bylo romantické," říkají ti dva.
"Já, já bych chtěl být vodičkou," říká druhý
"A proč?" ptají se ho.
Jen tak bych si žbluňkal, bylo by teplo,léto, přišli by chlapci, svlékli se skoro donaha, naskákali by do mě, plavali a já bych je neustále objímal, hladil jejich opálená stehna a ramena, vnikal bych jim pod plavky..."
"To je vzrušující," říkají druzí.
"A já," dodává třetí, "bych chtěl být sanitkou".
"Sanitkou? Proboha a co je na tom romantického".
"Nic, ale je to strašně praktické. Představte si, že se mladík zraní, mě hned zavolají, otevřou mi zadeček, celého chlapa tam vsunou a já budu radostí dělat úúúú, úúúúú, úúúúú..."

Jé Jé Jé Jébat

Sun, 16 Nov 2008 22:56:44 +0100

Kdo chce jé jé jé jébat? Bert! A kdo nikdy ne jé jé jé jébal? Gerard! Když se tohle spojí, co vznikne? Zábava pro Nathalie a DangerousGirl! Tak honem, my chceme vidět, jak se vám líbí jé jé jé jébat!

S láskou,

Nathalie a DG

________

Bert nikdy nebyl zrovna dvakrát normální. Už ve školce, když všichni spali, dělal pod peřinou takové ty zakázané věci a nabízel chlapečkům, že jim ho ukáže. Nikdy nedokázal pochopit, co je na tom špatného.
Gerard byl pravý opak. Byl inteligentní chlapec se zájmem o historii.podobně. Jen těžko by se ho dalo označit za úchylného. Ve svých osmnácti letech byl stále panic a jediný partner, kterého kdy měl, byla jeho levá ruka. Pravou měl trošku nešikovnou, neznámo proč. Byl prostě příliš stydlivý na to, aby si někoho našel.
Bert šukal příležitostně s kým se dalo. Užíval si života plnými doušky. Jenže pak...poznal svého neustále se červenajícího souseda. A začalo mu peklo. Nemohl se soustředit na nic jiného než na toho sexy kluka, co bydlel hned vedle.

Chce se mi chcát, pomyslí si Bert a už se chystá odtrhnout zrak od okna, když si naráz povšimne velkého zvratu. Gerard se chystá do koupelny.
,,Oh my God.''
Rychlostí blesku se přemístí k druhému z oken v místnosti, z kterého je čirou náhodou o hodně lépe vidět na koupelnu. Samozřejmě ne pouhým okem, ale od čeho má Bert speciální dalekohled upravený přesně pro jeho účely?
Gerard otočí klíčem a myslí si, že je v bezpečí, že ho nikdo při sprchování nemůže sledovat, tudíž se začne svlékat.
Bert už dávno cítí, že jeho penis se staví do pozoru.
Tričko je dole a na světě je sněhobílá hruď. A pak se stane něco zvláštního. Gerard se pohladí po poklopci a druhou rukou si začne mnout bradavky.
,,Dneska je můj šťastný den!'' Zájásá Bert - tohle totiž Gerard často nedělává.

Gerardova ľavá ruka rozopla tmavo-modré džíny, ktoré sexy obťahovali jeho rozkrok. O zadku ANI NEHOVORIAC. Oh, áno Gerard, presne tak, šeptal si Bert a oči sa mu otvárali dokorán, aby sa jeho zorné pole mohlo rozšíriť. Bertov penis sa ozýval a pýtal sa von. Ale ešte nebol čas. Gerard si rozopol nohavice - len jednou rukou - a sťahoval si ich dole. Prišlapol si spodok jednej z nohavíc a škubal a škubal a škubal. Dravý, uniklo Bertovi z úst. Gerard stál v kúeplni len v spodnom prádlu a Bertovi to proste nedalo, strčil si jednu ruku do nohavíc. Nenosil spodné prádlo, vždy mu len prekážalo! Gerard zo seba pomaly dal dolu slipy (Asi sa rozplačem z tej predstavy! Pomóóóc! :D ) Bert sa márne snažil uklidniť, aby nezačal naplno hneď teraz, veď Gerard nerobil nič také provokujúce, len sa hladil a vyzliekol sa - to je úplne normálna vec. A pre nadržaného pána McÚchyla to vždy bolo primálo. No teraz... teraz Bert potreboval viac. Omnoho viac!!! Lenže ...

Ako sa ta snažil poriadne zaostriť na Geeho rozkrok, naraz sa Gerard zobral a odišiel z kúpeľne. Bert zostal ako prejebaný stáť pri svojom spešl špehovacom okne a nevedel pochopiť, prečo Gerard odišiel, keď už konečne robil to, čo by mal normálny chlap robiť častejšie. S nechápavým - no stále nadržaným - výrazom čumel do okna. Gerard sa vrátil a v ruke držal mobilný telefón. ,,Kurva ak teraz prestane, prisahám Bohu, že dnes niekoho znásilním, inak to nevidím," kričal plný zlosti, keď videl, ako Gerard prikyvuje do telefónu. Položil ho, Bert sa nedočkavo pozeral a jeho ruka bola už veľmi ukludnená.

Gerard už je zase na svém místě, ale nutno podotknouti, že jak běžel k telefonu a všechno se mu tak natřásalo a poskakovalo, nebyl to vůbec špatný pohled.
,,Tak jdi na to, vím, že na to máš, kanče...''Bert jej povzbuzuje tichým mumláním a láskyplně si přitom hladí svůj rozkrok a představuje si, jak úžasné by bylo, kdyby to to samé dělal Gerard svou jemnou nežnou ručkou.
Gerard to vlastně v tu chvíli skutečně dělá, ale Bertův penis není tím vyvoleným.
Opře se o dveře koupelny a dá se do díla. Nejdřív si trošku nasliní ruku, což Berta vždycky dokonale rozrajcuje, pak zčervená, z čehož Bert nemůže totálně, a konečně si ho pomylými táhlými pohyby začne honit.
Bertovy pohyby nejsou pomalé ani omylem, tře si ho rychle a zběsile (xD) málem až k bolesti a oči má přilepené na dalekohledu, který mu začíná v jedné ruce už těžknout. Ale to je jen malá oběť. Bert by pro Gerarda udělal cokoliv na světě.
Náš sladký nevinný chlapec přitvrdí a začne si pro sebe něco sténat. To Bert nesnáší, je přímo hysterický z toho, že nemůže slyšet, jak Gerard sténá a co vlastně říká. Zadoufá, že by to mohlo být něco ve stylu ,, Fuck me, Bert!''.
S prací je dřív hotový Bert, postříká parapet a s láskou v očích sleduje Gerarda, jak přivírá oči a jezdí rukou po své kládě sem a tam a zpátky. Jak rád by mu s tím pomohl.
To už ale vrcholu dosáhne i Gerard. Chvíli jen oddychuje a nehýbá se, potom otevře oči a proctine do reality. Rychle hygienickou utěrkou odstraní sperma, které zaneřádilo modroučké kachličky na zemi a ještě ji pro jistotu vydesinfikuje.
Bert se omluvně podívá na svůj parapet a nakonec ho utře rukávem. To už ale Gerard vstupuje do sprchového koutu, který je prosklený, takže Bert nezůstává o nic ochuzen.

Naraz Gerard vyliezol z toho krásne veľkého sprchového kúta, tak akorát pre dvoch, a zohne sa pre niečo, čo sa nachádza v tej najspodnejšej poličke pod zrkadlom. Otvorí skrinku a ... Gerard vytiahne Okenu a začne leštiť sklo na sprchovom kúte. Bert vytreštil oči. Gerardov krásne tvarovaný zadok sa mu teraz otŕčal v plnej kráse. Keby sa pred chvíľou Bert nedorobil, asi by mu zase stál. Gerard vydrhol malú šmuhu a sklo sa zase lesklo. Tak tomu sa hovorí puntičkárstvo, mládež.

Gerard zaliezol naspäť do sprchy a zapol vodu. Navlhnuté vlasy z potu sa mu zafarbili na ešte tmavšiu, keď sa mu do nich začala vpíjať teplá voda. Bertovi sa na čele lesklo pár kvapiek potu a stekali pomaly po jeho tvári.

"Tak toto neskončí dobre," zamrmlal Bert, keď sa Gee nijako nečinil. " Kurva, ak sa ta kurva nebude kurviť do skurvenej polnoci, tak ho pokurvím, kurva, ja!" pokračoval, keď mu hlavou preblesol plán.

The Last Night I Lie II.

Tue, 11 Nov 2008 18:13:57 +0100

Konec.

Gerard Way se přestěhoval do většího města kvůli práci. Z posledního povolání odešel po neshodách s nadřízeným, ale jelikož pracoval na malém městě, bylo mu jasné, že novou práci tu jen tak nesežene.

Zvolil tedy menší zlo a přestěhoval se do většího města. Zde našel uplatnění celkem snadno. I když to nebyl zrovna jeho sen, našel si práci řadového úředníka v jedné firmě. Takových jako on tam bylo pět do tuctu. On však nemínil dělat tuto práci navěky. Jen do té doby, než si něco vydělá, aby mohl cestovat.

První den v práci šlo všechno celkem hladce. Seznámil se se spolupracovníky, vesměs milými lidmi. Tedy až na jednoho muže. Byl o něco vyšší, modrooký, s delšíma hnědýma vlasama. Za celé své působení v té firmě s ním skoro nemluvil.

Představil se mu jako Robert a často na něj tak divně zíral. Gerard měl pocit, že nemá rád už od prvního dne. Ten divný a pohled a také… Hned první den, kdy si Gerard šel uvařit kávu do kuchyňku s ním přešel do konfliktu. Mno, vlastně se tomu ani konflikt nedalo říkat.

Gerard vešel do kuchyňky, kde Robert právě popíjel kávu. Celou dobu, co si Gerard vařil kávu ho Robert propaloval pohledem. Když se pak Gerard prudce otočil i s kávou v ruce, ohodil Roberta na bílé košili kávou.

Ten na sebe jen šokovaně zíral a potom se beze slova odporoučel. Gerard nikdy nepochopil, co to mělo znamenat. Každopádně nikdy spolu přiliš nekonverzovali.

,,Již od prvního okamžiku jsi mě fascinoval. Byl jsi tak příjemný. Krásně ses usmíval, i když ti do smíchu zrovna nebylo. Nedokázal jsem od tebe odtrhnout oči.''usmívá se zasněně Robert.

Pak, ale zavře oči a zamračí se. ,,Později jsi, ale začal chodit na obědy s těmi svými….přáteli.''vysloví to slovo, jako nadávku. ,,Pokaždé mě psychicky vyčerpávalo, dívat se na tebe, jak odcházíš v objetí s jinými muži či ženami. Neuměl jsem si k tobě najít cestu. Až doteď. Hodně jsem o tom přemýšlel, abys neřekl, že nejsem rozvážný. Chci prostě jen abychom byli spolu…. A to mi dnešek zařídí…''otevře oči a je v nich vidět spousta emocí.

Usměje se a pohladí Gerarda po tváři, ačkoliv ten se snaží uhnout. Podívá se na displej mobilu, který ukazuje tři čtvrtě na dvanáct. ,,Perfektní…''šeptne si sám pro sebe a schová mobil do kapsy.

Gerard je bezprostředně paralyzován strachem. Neví, co se s ním stane, co má Robert v plánu… Jediné na co v danou chvíli dovede myslet je Jack. Člověk, o kterém je přesvědčen, že je láska jeho života. Jenže…takových tu už bylo. O každé osobě, kterou miloval byl přesvědčen, že je ta pravá.

Robert se přemístí zpět ke své původní práci, a když se ujistí, že kalich je dostatečně naplněný tekutinou předstoupí před Gerarda. Ten jen vyděšeně zírá neschopen cokoliv říct.

Kdo by také nebyl vyděšen, kdyby před ním stal muž, máchající paží se zavřenýma očima a tiše cosi mumlající s kalichem v ruce. Dořekne poslední slovo a otevře oči. Zahledí se do Gerardových a ten už si je jistý, že se nikdy nedozví, kdo je doopravdy láskou jeho života….

Robert zvedne ze země nůž a lehce, s citem přejede po svém zápěstí, dokud z něj nesteče první kapička krve. Tu nechá stékat přímo do poháru. Nakloní se nad Gerarda, který však sebere veškerou sílu, kterou má a dlaní ho praští do břicha. Robert se bolestivě chytí za postižené místo a pak Gerarda udeří.

Jedná se o silnou ránu, která Gerardovi způsobila jasnou bolest. Ze rtu mu začne vytékat pramínek krve. Robert přiloží kalich a nechá ji stéct do něj. Poté se s chutí napije tekutiny. V kalichu ještě zbývá polovina…

Ačkoliv se Gerard brání, vzpíná se, škube sebou, křičí, není mu to nic platné. Robert mu nalije nápoj do úst a pak ho chytí za ústa, aby nemohl vyplivnout. Až když vše spolkne, Robert ho nečekaně políbí na rty.

,,Teď už nikdy nebudeš sám…''šeptá, zatímco hladí Gerarda po tváři. ,,Až navždy svoji…''přislíbí a s co největší silou zabodne nůž doprostřed Gerardova břicha. Ten vykřikne a jeho tělo se napne.

Robertovi vytrysknou slzy, Gerardovo tělo znovu ochabne a on vydechne naposledy. Ačkoliv Robert cítí v sobě nepředstavitelnou bolest, znovu nadzvedne nůž a to, co již před okamžikem udělal Gerardovi provede i sobě. Jeho tělo se v bolestné křeči svalí na zem a duše jej pomalu opouští.

THE END

Wake the dead díl 2.

Sat, 08 Nov 2008 22:24:11 +0100

Tak,první díl wake the dead se teda alespoň podle komentářů moc nechytl,ale stejně,tady máte druhej...

*******************************Gerard's POV*********************************

Už po první skleničce se nám oboum dost rozvázal jazyk.Mluvili jsme o všem možným,sdělovali jsme si svá nejstřeženější tajemství a snad jsme se navzájem ani neposlouchali.

Snad po dvou,po třech hodinách,co už jsem slyšel snad všechny jeho historky ze střední plné šikany,a co on už věděl snad o všech mých zážitcích z nočních ulic,začal jsem trochu víc a trochu jinak vnímat jeho přítomnost vedle mě.Už poprvé,co jsem se mu zadíval do očí v tom průchodu,mi přišel jako hezkej kluk.Když jsem ho pak viděl na světle,jenom se to potvrdilo.A teď už jsem měl v krvi dost whiskey na to,abych ztratil zábrany.Zrovna jsme oba vybuchli v další bezdůvodný záchvat smíchu,když jsem se k němu naklonil až hříšně blízko.netrvalo ani pár vteřin,než se naše rty spojily.

Líbali jsme se nejdřív trochu překvapeně,ale vzrušení se stupňovalo,když mě vášnivě povalil na pohovku.Měl jsem jeho jazyk snad až někde v krku.Zvedli jsme se z pohovky a mezi tím,co jsme se pokoušeli trefit do ložnice jsme ani na chvilku neoddělili naše rty.Někde po cestě zůstaly naše trička,nevím,moje ruce sjížděly za jeho pásek a on mě vášnivě kousal do rtu.Povalil jsem ho na jeho vlastní postel.Trochu se pozadu posunul těsně před tím,než jsem pomalu spočinul celou vahou na jeho štíhlém těle.Rukama jsem se prohraboval v jeho vlasech a přitom ho jemně kousal do krku.Naše rozkroky se o sebe navzájem třely jen přes látku džín,byl stejně vzrušený jako já.Sundal jsem mu kalhoty i s boxerkami a on se se zbytkem mého oblečení taky moc nepáral,byli jsme oba nazí a šíleně vzrušení.Nebránil se,když jsem ho zpracovával nasliněnými prsty,a jen sténal,ať už bolestí či slastí,kyž jsem do něj o pár chvil později vstupoval svým plně připraveným penisem.Bylo to divoké,nespoutané,když jsem do něj silně přirážel,vzrušovaly mě už jen jeho svaly silně stáhlé kolem mého ***,jeho rozpálená kůže pod mými prsty,v opilosti jsem skoro ani nevnímal jeho sténání s každým přírazem.Přirážel jsem stále silněji a rychleji,a jemu to ani v nejmenším nevadilo,ještě mě spíš pobízel.V teď už zoufalé touze po vyvrcholení vedl mou ruku do svého klína,neostýchal jsem se a začal ho tvrdě honit,neustávajíce v přirážení k jeho dokonalé prdýlce.Udělali jsme se skoro zároveň,snad jen já o trošičku dřív,při výstřiku jsem jen vyčerpaně vykřikl jeho jméno.Vzápětí jsem z jeho úst uslyšel to svoje,ve vteřině,kdy se udělal do mé ruky.

Zhroutil jsem se vedle něj na postel.Snad jsme už ani nic neřekli,jen usnuli v objetí mezi rozhozenýma polštářema a přikrývkama.

Wake the dead díl 1.

Tue, 04 Nov 2008 20:20:42 +0100

Tak,rozjíždím Wake the dead.Užívejte.

Pořád jsem tomu nemohl uvěřit.Byl jsem na svobodě.Sice jen relativně,musel jsem se pořád skrývat.Dnes v noci mě nikdo nesmí vidět,ale věděl jsem,že za pár dní,možná už zítr po mě nikdo ani neštěkne.Na detoxu si s lidma,co zdrhnou,hlavu moc nedělají.Šlo jenom o to,že jsem to měl soudně nařízený.,a tak sem nemohl podepsat reverz.Ale jestli mě ještě někdy chytnou u trestné činnosti,půjdu už natvrdo do lochu.Schoval jsem se v průchodu nějakého domu a těžce oddychoval.Běžel jsem už dost dlouho.Rozhodoval jsem se,jestli strávit noc tady,nebo zkusit najít ještě něco bezpečnějšího.Ale z dlouhých úvah mě vytrhlo cvaknutí zámku hlavních dveří.Namáčkl jsem se víc do stínu.

Jako každej večer,potom co jsem si dal prášek jsem stál ve tmě na balkoně a kouřil.Opíral jsem se o zábradlí a čuměl dolů na ulici.Přemýšlel jsem nad vším nebo možná nad ničím.to byl přece účel těch prášků.Zbavit můj mozek chorobných představ.

Najednou jsem si všiml člověka.Snažil se skrývat ve stínech před mdlým světlem pouličních lamp.Běžel,až zamířil k nám do průchodu.A když ani po pár minutách nevylezl,rozhodl jsem se tam jít podívat..Možná to bylo nebezpečné rozhodnutí,ale od té doby,co jsem bral prášky,byl můj život zoufale nudný.V dobách,kdy jsem kvůli své schizofrenii prožíval nejhorší chvíle života,jsem si navykl na adrenalin.Po schodech jsem došel až k dolním vchodovým dveřím(z dřívějších dob se mě drží strach z výtahů) a otevřel je.Nikoho jsem neviděl,ale stejně jsem zkusmo zavolal.

"Hej,haló,je tady někdo?"Nikdo neodpověděl,ale v temném koutě se něco pohnulo.

"Neboj,vim,že seš tady.Co seš zač?Odněkud utíkáš,nebo co?"Zase nic.

"No tak dobře,když nechceš odpovědět mě,možná odpovíš poldům…"

"Ne,ježiši to ne!"Z koutu se vynořila tmavá silueta muže.

"Ahoj,takže asi opravdu odněkud utíkáš…"

Přišel blíž ke mě.Měl černé vlasy asi po ramena a světlou pleť.Víc jsem toho jen ve světle pouličních lamp nedokázal rozeznat.Podíval se někam bokem a s povzdechem se trochu ošil.

"Jo…z odmašťovny."Odpověděl rezignovaně.Vděčně ode mě přijal nabízenou cigaretu.

"Ale odtam se přece nemusí utíkat.Stačí podepsat reverz!"Zapálil jsem mu svým zapalovačem a on vložil cigaretu mezi úzké rty a slastně potáhl.

"Jo,ale já sem to měl soudně nařízený.Kapesní krádež…"

"Aha…asi se ti tam moc nelíbilo,co?"

"V takových ústavech se snadno rozvíjí šikana…"

"To mi povídej.Půjdeš dál?"

Zvedl hlavu,zatvářil se zmateně.Jo,asi to nebyl nejlepší nápad,brát si do bytu zloděje a pravděpodobně i feťáka.Ale jak už jsem řekl,moc mi na tom nezáleželo.Můj život byl tak jako tak na hovno.

"C-cože?Ty mě zveš k sobě?"Tvářil se pořád stejně nechápavě.

"Jo.Půjdeš?"

"Chceš na mě zavolat fízly,žejo?"V očích se mu objevil strach a snad něco jako vzdor.

"Ne,prosit.Vím,co to je odněkud utíkat.Myslim,že ti to přijde vhod."

"Cože?"Vypadal,že tu první větu nechápe.Nechtěl jsem mu tam obnažovat svá tajemství,ale cítil jsem k němu jisté sympatie.

"Dvakrát sem utekl z psychiatrické léčebny.Tam se šikana taky pěstuje velice dobře."Vypadal překvapeně.Nezmohl se na slovo.

"Tak půjdeš teda?Začíná mi být zima."Teď se konečně pohnul.Zavřel jsem hlavní dveře a šli jsme zase nahoru do třetího patra.

"Můžu se tě na něco zeptat?V čem si vlastně jel?"

"Chlast,a občas nějakej kokain.A můžu se na něco zeptat já tebe?"

"Jo…"

"Pročs byl na psychině?"

"Mám schizofrenii.Ale teď už půl roku beru prášky."

To už jsme stáli před mýma dveřma.

"Já jsem Bert."Řekl jsem a podal mu ruku.

"Gerard."potřásli jsme si rukama a já odemkl.Vevnitř jsem rozsvítil světlo a konečně si ho pořádně prohlídl.Měl hluboké hnědozelené oči,ostrý nos a drobné zuby.Na sobě měl černou džínovou bundu a ruce v kapsách.Potom,co si i on po mém vzoru sundal boty,jsem na něho přestal zírat a posadil ho do obýváku.

"Dáš si něco?"

"Jo,prosímtě.Čaj.Nebo…seru na to!Máš vodku?"Jen jsem se lehce zasmál.Nebylo to správné,ale proč já bych se měl stara o jeho zdraví?Za pár dní vypadne a spadne do toho znovu tak jako tak.A já nejsem zrovna osoba,co by ho měla mravně poučovat.

"Vodku nemám,ale mám whisky.Neva?"

"To je fuk"Řekl lhostejně.Myslel jsem si to.Chlast jako Chlast.Vzal jsem z kuchyně dvě skleničky a všechno to donesl do obyváku.Nalil jsem každýmu plnou sklinku.

"Tak na zdraví" Oba jsme se tomu zasmáli a zhluboka se napili.

The Last Night I Lie

Mon, 03 Nov 2008 20:01:53 +0100

Mnó, takžé... :D Prostě taková krátká story, po hodně dlouhé době :D Je to pro DG, protože mě pořád zvládá buzerovat a ještě mě nezabila, takže díky ti ;) :D :)

Stříbrný Ford proletí křižovatkou až neuvěřitelnou rychlostí. To, že na ní svítí červená řidiče nijak neznepokojuje. Má důležitější starosti. Nebo by se spíše dalo říct starost. Musí se dostat včas na předem vybrané místo. Když to nestihne, bude muset čekat další měsíc a to by už asi nedokázal.

V zatáčce auto ještě zrychlí. Vůz je starý a otlučený, ale navzdory svým dispozicím jede rychle. O několik ulic dál, kterými pouze prosviští, najede na výpadovku z města. Po několika kilometrech sjede na úzkou cestu, kterou stěží projede jedno auto. Okolí je zahaleno rouškou tmy a reflektory automobilu krajinu osvětlují jen chabě.

Řidič však jede najisto, takže cestu zná dobře. Po dalších několika kilometrech auto zpomalí až nakonec úplně zastaví. Vystoupí z něj muž. Delší tmavé vlasy, bledá pleť a jasně modré oči neklidně těkající ve tmě.

Otevře kufr a něco velmi těžkého opatrně vytahuje ven. Ve tmě to vypadá, jako velký spací pytel. Muž zavře kufr, zvedne ''to'' do náruče a míří někam do tmy. Zde cesta končí. Dál už je jen lesní pěšina.

Po pěšině jde ještě asi půl hodiny. Chvílemi se zastavuje, potřebuje si oddechnout, jeho náklad je přiliš těžký. Pak se konečně prodere hustými křovinami a stojí u ručně tepané brány nad níž se skví nápis Cemetery.

Projde branou a míří někam dozadu. Pak se zastaví. Je na místě. V kapse černých kalhot vyloví velký klíč a odemkne s ním. Ovane ho chlad a zároveň jím projede lehké vzrušení. Je to jen několik hodin, co tu byl naposledy a přitom mu to zde připadá úplně jiné. Musí se nad svými pocity pousmát.

Vstoupí dovnitř a na holou zem položí svůj náklad. Z druhé kapsy vytáhne zapalovač a zapálí veškeré svíce v místnosti, a že jich není málo. Místnost ozáři jemné světlo a vše je najednou mnohem lépe vidět. Muž zavře, zevnitř zamkne dveře a pak se spokojeně rozhlédne po místnosti.

Svíčky osvětlují rozlehlou kamennou místnost mausolea. Uprostřed jsou dvě uzavřené mramorové hrobky. Mužův náklad se pořád válí na zemi. Při pohledu na ni jde konečně poznat, že se jedná o bezvládné mužské tělo. Černovlasý mladík s mramorovou pletí leží na chladné zemi mausolea celý svázaný a s šátkem přes ústa.

On se skloní k mladíkovi a přejede prstem po jeho tváři. Poté přejde k jedné z hrobek a zvedne těžké mramorové víko. To samé provede i s druhou. Ač je to nadmíru podivné, obě rakve jsou vystlány černým jemným hedvábím. Mladíkovo bezvládné tělo je uloženo do jedné z rakví, ale ruce a nohy pořád zůstávají svázány.

Atmosféra mausolea má v sobě příslib čehosi velkého. Modrooký muž zbledne ještě více, než je obvyklé a rozklepanou rukou sundá šátek z mladíkových úst. Postaví se k rohu, kde obvykle leží svíce na uctění památky zesnulého a položí na onen roh veliký kalich zdoben zvláštními ornamenty.

Zvedne láhev bez etikety a nalévá nápoj do kalichu. Má sytě rudou barvu, skoro jako krev, jen ne tak hustou… Nahořklá vůně nápoje zaplní během krátké doby malou místnost. Je to jakási prapodivná směs zázvoru, medu, ibišku a dalších přísad.

Najednou se ozve vyděšený výkřik. Mladík se očividně probral z chloroformového oparu a upadl do šoku.

Tajemnému muži vypadne láhev z rukou a roztříští se o zem. Červená tekutina se dotkne špičkek jeho bot a on odstoupí. Přejde k hrobce a toužebně se zahledí mladíkovi do očí. Ten šokovaně zírá a pak jen zašeptá: ,,Roberte...''.

Víc nedokáže říct. Je zmatený, nedokáže pochopit, proč by ho unesl jeho spolupracovník. Snaží se rozpomenout si, co se dělo předtím, než se probral tady.

Mladý muž sedí v potemnělé kanceláři, kde svítí jen malá stolní lampa. Úzkostlivě drtí klávesnici svými prsty a doufá, že to stihne do desíti. Večer má důležitou schůzku, kterou by si nepřál zmeškat.

Konečně dopíše poslední větu a až poté, co si vše pečlivě uloží, vypne notebook. Protáhne se a protře si oči. Uslyší cinknutí. Ostražitě se rozhlédne kolem sebe, ale nikde nikdo. Dojde k závěru, že už je přepracovaný, takže slyší, co není. Podívá se na hodinky, které ukazují půl desáté.

Spokojen sám se sebou, že vše stihl včas, si sbalí kufřík a vyjde z kanceláře k výtahu. Zatímco netrpělivě čeká než výtah přijede, udeří ho tupý předmět do hlavy a on upadne na zem.

Hlavou mu projedou letmé vzpomínky na to, jak byl v kanceláři a pak ho něco praštilo. Vlastně ho pořád ještě bolí hlava od té rány. Na celé té situaci nechápe jedinou věc.

Proč právě on? Proč Robert unesl právě jeho? Udělal mu snad někdy něco špatného? Vždyť se pomalu ani neznají! Než začne vymýšlet okázalé teorie o tom, proč se to vlastně stalo, Robert promluví.

,,Vítám tě, Gerarde.''usměje se směle. ,,Co tu…'',,Jistě se chceš zeptat,co tu děláš, že? Vlastně je to takové malé překvapení. Určitě si pamatuješ na první den, kdy jsme se setkali, že?''položí Gerardovi otázku.

Ačkoliv Gerard nedokáže pochopit, proč se ho ptá zrovna na tohle, přikývne.

TO BE CONTINUED... :)

Helena

Sun, 02 Nov 2008 20:03:01 +0100

Tohle už ste možná četli.Je to moje...řekněme nejznámější věc....a snad je docela dobrá...tak....enjoy

Skončil další obrovskej koncert.Sundali jsme The black parade uniformy a každý z nás se vydal po svých.Už se spolu nebavíme tak,jako dřív.Myslím,že mi to všechno vyčítají.Oni touží vrátit se do doby koncertů v malých klubech,Do dob rudých stínů a pruhovaných kravat.Ale já toužil po uznání.Po celosvětovém uznání,užít si svých patnáct minut slávy.

Venku se tísnilo mnoho ječících fanoušků,běsnících po podpisu.To jsem chtěl,to mi dělalo dobře.Podepisoval jsem se nějaké ječící emařce,když ke mně svoji ruku,v rudé plesové rukavičce natáhlo nevysoké stvoření s neuvěřitelně hlubokýma,modrozelenýma očima.Její pohled byl plný zklamání a jistého obvinění,chabě se snažíce to zamaskovat za chladné zrcadlo ledu.Hodil jsem letmý pohled na fotku,kterou dávala k podpisu.Dívala se na mě moje vlastní,čtyři roky stará tvář,se stejným pohledem plným viny.Ne,nesmím takhle myslet.Je to můj vlastní pohled,ta vina v očích nepatří mě.Určitě ne.Podepsal jsem se někam v místě druhého knoflíku na kabátě,který už nenosím.Nekřičela.Její pohled se nezměnil.Ještě jsem se za ní chvíli díval,když její tváž zakryla kaskáda černých vlasů,sahajících až někam po pás.Vytřásl jsem dívku z hlavy a dál se věnoval davu s růžovými mašlemi ve vlasech.Sem tam jsem ještě zahlédl nějakou obviňující tvář,ale už sem tomu nepřikládal důležitost.Oni si zvyknou.Už to,že přišli,znamená,že jim to nemůže tolik vadit.

Rozešli jsem se.Kluci se vydali k Tourbusu,já jako obvykle do ulic neznámého města.Určitě jsme tu už byli,ale já se rád procházím.Tmavé,vylidněné uličky,skýtající útočiště pár nočních stvoření,mezi které jsem se už pár let neřadil.Na zdi proti mně se vyjímala malba jedné komiksové postavy,vyvedená v tmavých barvách do úrovně uměleckého díla.Opřel jsem se o druhou zeď uličky a chvíli pozoroval tahy sprejem.

Podíval jsem se kousek víc do tmy.Stála tam nehnutě jako socha,Jen pravidelné zvedání hrudnku mírně staženém v černém korzetu napovídalo,že se nejedná o tu slečnu,kterou tak připomínala.

What's the worst that I can say?
Things are better if I stay

Její sladkobolný pohled,nahořklý úsměv na rtech,a přitom tak krásný,zraněný pohled v očích.To ona byla to,co se mi vybavilo pod pojmem nevinnost.

"Who are you?"Musel jsem se zeptat.

"Nothing."Řekla.

Mohl jsem slyšet její myšlenky,bylo to jako sen…bylo to zvláštní

To tys mě stvořil.

Stvořil jsi moje myšlenky,moje přání,mé přátele,mé smutky,mé radosti,můj obraz dokonalosti.Stvořil jsi Mě.

"Before six years you made myself.You made me happy,you made me strong,you made me not alone.Now you ade me broken,dammed,you made me lost."

Podívej,co se stalo,co se stalo s tebou.Bylo mi dvanáct,byla jsem jední z těch vyděděných dětí,které se musí najít.Našla jsem se…to ty jsi mě stvořil.Dal jsi mi vůli,odvahu,dal jsi mi štěstí,pocit,že jsem to já.Že jsem jiná.Až díky tobě,díky vám,našla jsem přátele,našla jsem někoho,kdo mě měl rád.A nebyla jsem jediná.Zachránil jsi spoustu životů.Tisíce a další tisíce.A ten můj byl jedním z těch tisíců.Zachránil jsi lidi,kteří to ptřebovali.Dal jsi jim smysl života,jen proto,abys jim ho teď zase vzal.Stal ses tím,proti čemu jsi vystupoval.Jsi konzumní zboží,jako drahé auto,jako předražená instantní polévka.to jsi teď ty.A tím jsi popřel všechno,co jsi kdy řekl,co jsi kdy udělal.Popřel jsi mě,jako jsi popřel ty tisíce dalších.Vzal jsi jim všechno,co díky tobě měli.Už neměli v co věřit,a tak skončili jejich předem sečtené životy,které jsi ty jen o pár let prodloužil.Ti,na kterých mi záleželo,už jsou všichni pryč.Utopili se v té jámě bezradnosti,ze které jsi je před lety vytáhl,a do které jsi je teď hodil zpátky.Všichni tě uctívali.Milovali tě,ze to,že jsi jim hodli lano,záchranný kruh,když potřebovali vytáhnout.Teď už jim nepomůžeš.Z jejich rakví už hřebíky nevytáhneš.

Bylo to jako kopanec do hlavy.Došlo mi,co všechno jsem udělal.Hnal jsem se za vlastním falešným snem a zapomněl na všchno dobré,co kolem mě bylo,zapomněl na sny ostatních,které jsem pomohl naplnit.Ta dívka měla pravdu.Jsem hnusnej podrazák,kterej vzal lidem vše,co jim dal,a místo těch,kteří mu byli věrní a stály při něm v nejtěžších chvílích,kdy jsem já potřeboval pomoct,tak jako oni.Opustil jsem je,abych se mohl věnovat bandě uječených pozérů,kteří po nás za měsíc ani nevzdechnou.

"A přesto všechno,jediné,po čem toužím,je obejmout tě."

Další rána mezi oči.Zasloužil bych si od ní pěstí do obličeje,ne obejmutí.Teď už to vím.Umí odpouštět.A tak úžasného člověka já opustil.Nechal jsem ji,napospas světu bez pochopení pro jiné vímání,jiné způsoby myšlení.A ona tu stojí a chce mě obejout.Přes to všechno.

Vytáhla z kabelky foťák.Vzal jsem ji kolem ramen a na chvíli mě oslepil záblesk.Potom jsem se na ni podíval,spatřil jsem úsměv,jako zimní slunovrat,mírně melancholický,který přes spousty sněhu a ledu kolem krásně zahřeje.Musel jsem si ji vyfotit.Vědět,že není přízrak.Otevřela mi oči,jako vlastní svědomí,které se už nějakou dobu neozvalo.Vytáhl jsem mobil,jen jednou stiskl tlačítko na boku a na displeji je objevila tvář toho člověka,který napravil všechno,co já zkazil.Ještě jednou mi padla kolem krku.

"So…Long."

"And good night."

And say goodbye

to the life you make
And say goodbye

to the heart you break
And all the cyanide you drank.

Vpadl jsem do tourbusu,byl jsem pevně rozhodnutý.

"Hoši,končíme s the black parade.Už žádný klaunovský uniformy,žádné nacvičené scény,jako loutky společnosti.Budeme my.My chemical romance se vrací.."

Ray se s úlevou svalil na postel,Bobovi se po tváři rozlil potěšený úsměv a Frankie mi radostí skočil kolem krku.Mikey jen ulehčeně pronesl

"Konečně ti to došlo."

Další den se přípravy na koncert odehrávali v duchu radostného očekávání.Když Frankie natěšeně vytáhl svou neprůstřelnou vestu a Mikey sundal kontaktní čočky.I já jsem v kufru našel červené stíny,i když jsem v to nedoufal.Nehráli jsme ani jednu písničku z The black parade,Viděl jsem nechápavé tváře všudypřítomných pozérek a slzy štěstí na obličejích těch opravdových,věrných fanoušků.Byl jsem to zase já.

Však ji jsem tam neviděl.Možná jsem to tak trochu čekal,že nebude stát uprostřed davu a dál na mě mávat svým srdcem.Možná za to mohlo její včerejší sbohem,ale spíše zmínka v dnešních novinách.

Časně ráno kolemjdoucí nalezli pod mostem mrtvolu neznámé dívky.Kdo ji zná,ať se dostaví na stanici ohlásit její jméno.

Hned druhý den ráno jsem vyrazil.to je poslední šance,jak jí to oplatit.

"Dobrý den,pane,co potřebujete?"

"Přišel jsem ohledn té dívky,co jste včera našli."

"Aha…vy jste ji znal?"

"Ano…tak trochu."

Řekl jsem mu všechny informace,které se musely dát na náhrobek.Zaplatím jí pohřeb.Že jí bylo sedmnáct a dal jsem mu fotku na náhrobní kámen.

"A jméno?"

Přemýšlení přetrhl hlas toho hodného policisty.Nemusel jsem dlouho přemýšlet.

"Helena.

Helena…Way."

Nevím,proč se střílíš do hlavy,díl III

Wed, 29 Oct 2008 12:13:46 +0100

,,Miláčku, pojdme se bavit o hudbě.''

,,Šukalas už na klavíru?''

Měla bych se tomu přestat tlemit, hah XD Blog.cz tentokrát jde, ale mě se nechtělo nic dělat...ale to nevadí, že? xD Máte tu tohle, tradá, je to delší než dva předchozí díly dohromady(snad) a taky mi k tomu Lulu našla takovou hezkou fotodomunetaci, ale já jsem to ztratila, tak nic xD pusťte si od FOB I dont care a je to xD když už to mám, tak mám věnovací náladu :P

Takže pro moje méďánkovskou dcerušku, pro moji snoubenku Mlíko, taky Tornádo Lulu, protože je ochotná hodnotit všechno, co jí pošlu, Lence, neboť je velmi dddddd, vám, co komentujete, čili DareDareDevil, Pirátka, Simka, RavVven, jimmy, Danduluindaaa, Chemical Vampire, Petra a klakli. Jo a taky mé binární lásce Lince, jelikož je tam Paddy. Díky všem <33

A pro vám ostatním jebákům taky, že sem chodíte...

Ach, jak dlouho už jsem nikomu neřekla Jebák. *nostalgie*

Frank vlastně nikdy nechtěl být učitelem, popravdě, on nesnáší děti. Nenávidí je. Ty malé a žvatlavé nejvíc, takže učit na druhém stupni pro něj tedy je alespoň trošku přijatelné, ale přesto studenti vědí, že rušit ho během jeho pospávání ve třídě není dobrý nápad.

Volná hodina je ideální k tomu jít na nákup. Po cetě má dokonce to štěstí, že narazí na toho exibicionalicistu, o kterém mu Gerard už doma několikrát říkal.

,,Ahoj, kočičko,'' pozdraví Joe z Fall out boy a rozevře kabát od sebe, aby se mohl Frank podívat na jeho přirození.

,,Wow,, pěknýýýý,'' zhodnotí ho Frank pochvalně a dále si jej nevšímá, nestíhá totiž a potřebuje do toho blbého obchodu. Gerard strašně žere. Až nechutně moc. A když nemá co by žral, tak je šíleně protivný. Není s ním k vydržení.

,,Tíírám, tiritita, paparam tíííírám..''prozpěvuje si Frank, dokud za sebou neuslyší:,, Mladý muži?''

Přistiženě se otočí a když spatří černovlasého pohledného mladíka, okamžitě nasadí svůdný úsměv.

,,K službám.''

,,Nevíte, prosím vás, jestli tady poblíž nejsou nějácí policisté?''zeptá se ten kluk a stydlivě se na Franka, který najednou zcela zapomněl na nákup, usměje.

,,Policisté? Hoho, to ani náhodou, to já moc dobře vím, to jsou takové zdechliny…ti si raději budou z nudy přeměřovat penisy, než aby něco dělali…''ujišťuje ho Frank a zubí se na něj.

,,Skutečně? Tak to je moc fajn..''konstatuje pan Neznámý a kde se vzal, tu se vzal, v ruce se mu objeví nůž a co nevidět ho má Frankie pod krkem.

,,Ano, vem si mě, pojď, trvdě, prosíím…'' vybízí ho Frank nadšeně a ještě to doprovází nadrženými povzdychy.

,,Mrdá ti v řepě?! Já nejsem žádnej gay, frajere slízlej.''

,,Cóšé?!''

,,Naval prachy, mobil a tak dále!''

,,Ty nechceš šukat?''Frank je velice, velice zklamaný.

,,Chci, ale ne s tebou. Tak bude to?!''

,,Ne! Nic ti nedám, nezbedo!''

,,Jestli ne, tak ti ho uříznu.''

***

,,Gery?!'' fňukne Frank do telefonu, jen co se ohlásí tradiční ''Gerard Way - vždy připraven''.

,,Co je?! Žádné peníze ti nedám, tohle říkáš vždycky, když něco potřebuješ!''

,,No to budeš muset, protože mě okradli.''postěžuje si Frank.

,,Hmm, no a?'' Zívne si manžel a přehodí sluchátko do druhé ruky.

Frank se rozhodne zasáhnout manžílka na citlivém místě.

,,Jak - no a?! Chtěl mě znásilnit!''

,,COŽE?!''

,,Jo.''

,,A jak ti to chtěl udělat?''soptí Gerard.

,,Nejdřív mě nutil, abych mu ho kouřil a potom chtěl zezadu, ale já jsem ho do něj kousnul a tak mě akorát okradl.''Vymýšlí si Frankie rychle. Už teď je jasné, že jestli se dostane Gerardovi do ruky, tak je mrtvý. Ale co, neměl srát a měl chtít.

,,Argh! Neboj se miláčku. Zemře ještě dnes.'' S těmito slovy to žárlivý manžel položí.

,,Jephčo, Quiinčo!''(thanks for Lulu xD) Ti dva volaní se po sobě přestanou plazit a dvojhlasem odpoví:,,Ano, náčelníku?''

,,Pokusili se znásilnit mého muže.''Sdělí jim pan Way tím nejdramatičtějším tónem, jakého je schopen a na pár vteřin nastane zlověstné ticho.

,,Ach.''

,,Och.''

Všichni ví, že teď už je to vážné.

,,Tak my jdeme pátrat. Kde…se to…ehm…?''zajímá Quinna.

,,Někde poblíž supermarketu.''

,,A jak ten dotyčný vypadal?''zeptá se Jepha.

,,No…ehm…byl to muž…a já jsem se ho neptal…netvařte se jako bych byl nějáký idiot, jsem rozrušený! Jdětě makat! Do hodiny ho tu chci mít. Když bude mrtvý, dostanete prémie, jestli mi ho dodáte živého, povýším vás.''

Quinn s Jephou se otočili a šli si tedy po svém.

Gerard Way je snad ta nejžárlivější osoba na světě. Možná je dobše, když to, že Frank už ošukal celý okres, je veřejným tajemstvím.

***

,,Paddy, Padyy!''Povykuje Pete na svého druha, jen co projde branami kláštěra.

,,Neřvi to tu tak!''dostane se mu odpovědi.

,,Pardon…emmm…matko představený?''

,,Matko představená! Tak co je?''

,,Koukejte!''chlubí se Pete a vytahuje z kapes mobil, peněženku a iPod.

,,Petey, Petey…nesliboval jsi snad, že s tím přestaneš? Ale to je pěkný, tohle…''hodnotí zboží Paddy, načež se u jména zarazí.

,,Ty hňupe! Víš vůbec koho jsi obral?''

,,Nějákého blbého buzíka, no a co?''

,,Manžela náčelníka policie!''

,,Bože! Tady v tom městě je snad teplý každý!'' Pete propukne v hysterický smích.

,,To je ale úplně jedno. Okamžitě se jdi převléct, co kdyby sem přišli šmejdit!''nařídí Paddy.

,,Ne, prosím, ne! Slíbils, že už nebudu muset! Já to nechci.''

,,Dělej.''Výhružně se na něj zadívá a pak jde lup schovat.

,,Vypadám hrozně.'' stěžuje si Pete o chvíli později, prohlížejíc si svůj jeptiškovský outfit.

,,To vypadáš vždycky. Teď je to o něco lepší.''těší ho Patrick.

,,Jsi tak zlý. Nechápu, jak vůbec můžeš být matka představená.''

,,Prosímtě, tady jsou takoví všichni.''zakroutí Paddy hlavou, jako by to Pete měl věděl.

,,Pche. Nechápu, že to ještě neprasklo.''

,,Kdo by podezdříval svaté ženy? Já jdu na stanici vrátit ty ukradené věci a ty se tu laskavě schovej a nevylézej.''

***

,,Pane náčelníku?''s těmito slovy a po zaklepání Paddy vstoupí na policejní stanici.

,,Co chcete?! Teď nemám na píčoviny čas, protože můj manžel..''

,,No kvuli tomu jsem tady.''Přeruší ho matka představená a ze svého hávu vytáhne na stůl růžovou peněženku, růžový mobil a překvapivě - růžový iPod.

,,Fuj, co to je?''podiví se Gerard.

,,To je vašeho muže, copak to nepoznáváte?!''

,,Aha…jo, to asi bude…víte, my si doma neukazujem to…no, to je jedno! Jak jste k tomu přišla, matka představená?''

,,Sestra Wentzová mě upozornila, že to ve zpovědnici nechal nějáký mladík.''

,,A kde je?!''

,,Pryč. Nechal to tam a utekl, kdo ví, kde je mu teď konec.''

,,To je na hovno.''

,,Proč? A dávejte si pozor na pusu, pane náčelníku.''

,,Chtěl jsem mu ho ustřelit. Chtěl mi znásilnit manžela.''Řekne Gerard temně, pohled zabodnutý na růžové peněžence.

,,Cože? Znásilnit? To bych neřekl…''Zamyslí se Paddy nahlas.

,,Jak to můžete vědět?!''rozčiluje se pan náčelník.

,,Ehm…no, nesedí mi to k tomu profilu, to je všechno.''

,,Od toho jsem tu já. Tak vám tedy děkujeme, matko představená, žijte blaze a bla bla bla.''

,,To je v pořádku synu.Jednou já vám, podruhé vy mně.Nashledou.''

,,Radši sbohem…''

***

Gerard příjde domů a zrovna zastihne Franka, jak si dělá manikůru.

,,Ahoj kotě,''pozdraví jej a nahlídne na sporák.

,,Ahoooj Geeeeeeee…''protáhne se Frank. ,,Tak co, je ten hajzl mrtvý?''zajímá se.

,,Není.''

,,To jsem si mohl myslet…''zašklebí se Frank opovržlivě.

,,A jak se tí libí tohle, děvko?''Ušklíbne se Gerard a položí na stůl ukradené věci.

,,Aaaaaawwwwwwwww!''Frankie nadšeně vyskočí, prohlídne si své věcičky a po zjištění, že nedošlo k žádné úhoně, se vrhne manželovi kolem krku a políbí ho s jazykem až do krku tak, jako už dlouho.

,,Ty můj nejšikovnější chlapečku na světě…Miluju tě..''pokračuje v projevech vášně a radosti.

,,Ach já tebe taky, babe. Rozdat si to můžem potom. Teď mám hlad.''Vykroutí se z objetí a začne ohlížet sporák.

,,Jak to, že zase není uvařeno?! Ani nic k jídlu?!''zařve po chvíli vztekle.

,,Pche. Copak jsem baba, abych vařil?!''ohradí se Frank a láskyplně ohlíží svůj iPod.

,,Tak se tak nechovej, to je nahovno tady!''

Rodinná idylka je rázem v prdeli.

,,A taky jsem potkal toho borce, co ukazuje šuldu.''

,,Hmmm…a?''

,,Má ho většího než ty. O dost.''

,,Jdu se najíst k mamince!!!!''

Blog.cz se mě jen tak nezbaví:-D

Wed, 29 Oct 2008 11:22:21 +0100

tradáááááááááá

A je tu Petronajt:-D

Nebojde,hned vám to vysvětlím.

Nějaký zkurvený kretén zrušil Myinnocentromance.blog.cz

Ano.Je to tak.

prosím minutu ticha za Kakoškův blog,na který sem se asi před půl rokem vetřela,asi jako se teď vtírám se,potom byla přizvána i moje drahá matička Pirátka,a potom i Bobromil a sk8r girl.

A my všechny sme byly podraženy,protože nějaký pičus nám zrušil blog.

A moje milostivá maminka DG mi nabídla,že můžu veřejňovat zde.Doufám,že to překousnete.

Woah,to je nervozita,být na blogu,kam chodí tolik lidí:-D

Dobře,končím tady ten žblept,prostě sem tady,vyrovnejte se s tím:-D

Hned jak budu na svém komplu,uveřejním nějaké jednorízovky,co ste už možná četly na MIR,a taky budu pokračovat ve Wake the dead a podobně,ano?

zdrávas

Prisoner of my own lover III.

Mon, 27 Oct 2008 20:10:24 +0100

Po několika minutách mě zavolal do kuchyně. Kavalírsky mi odsunul židli abych se mohl posadit. Uvařil moje oblíbený jídlo. Zapálil svíčky a nalil víno. Stejně sem se cítil ohroženě a svíral jsem v ruce nůž. Obyčejný příborový fidlátko. Zatímco on měl ostrý kuchyňský nůž. Ten samý kterým mě tolikrát pořezal. Vyprávěl mi nějakou historku z práce a tak hezky se umíval, jako dřív. Ale já sem se nemohl chovat jako dřív. Nedokázal jsem se uvolnit a zasmát se jeho vtipům. Když natáhl ruku přes stůl a vzal mě za tu moji, chtěl jsem se mu nejdřív vysmeknout ale jeho pohled mě přesvědčil abych to nedělal. Chtěl hrát tuhle frašku dál, i když v tom nebyl cit. Tak proč to dělá?

Nemohl jsem si nepovšimnout, že si velice často dolévá víno. Za chvíli otevíral druhou flašku a veškerá hraná příjemnost se pozvolna vytrácela. Jeho slova se do mě zabodávaly jako dýky. Sakra, jestli mě chce zabít tak ať to udělá. Bude to lepší než tohle.

"Na bílých tvářích se prý vyjímá krev…" zasmál se. Ach, jak vtipné. Poprvé jsem se cítil víc nasraný než vystrašený. A poprvé jsem si řekl že se budu bránit.

Natáhnul se ke mně a pohladil mě po tváři. Vyskočil jsem od stolu, myslel jsem si, že takhle opilý se na nic nezmůže. "Přestaň se ke mě tak chovat! Jako ke svému majetku!" taky vstal, ale na rozdíl ode mě, trochu vrávoravě. "Jak se mám přestat chovat??" řekl a udělal nějaký divný pohyb rukou a já si myslel že mě chce uhodit. Možná chtěl, možná ne. Ale já sem byl každopádně rychlejší. Vrazil sem mu facku, za všechno to příkoří, které jsem musel prožít v minulých dnech.

A pak… on… se na mě tak podíval. Nedokážu to popsat. Veškerá statečnost mě rázem opustila. Sjel sem pohledem na nůž, kousek od Frankovy ruky a znovu se podíval do jeho očí. A pak sem se otočil a utekl. Byl by schopný mě zabít?

Doběhl jsem ke dveřím a zabořil ruku do Frankovy bundy. Naštěstí tam byly klíče. Vytáhl jsem je chtěl odemknout ale to už dorazil Frank. Dobře mířeným kopnutím do rozkroku mě poslal k zemi a klíče mi vypadly z ruky. "Ale vždyť ty jsi muj majetek, copak to nevídíš?" řekl posměšným hlasem. Pak mi přitlačil nůž ke krku. "Ještě jednou si něco takovýho dovolíš a podříznu tě, jasné?!" zasyčel mi do ucha. Přikývnul jsem. "Tak a teď se pojď vrátit ke stolu. Slavíme přece výročí."

Po další vypité lahvince si mě odvedl do ložnice a… dalo by se říci znásilnil? Nedokázal jsem si představit, že tak musím žít. Snášet dál tohle chování. Ale stejně tak sem si nemohl představit, že bych něco mohl udělat. Má to vůbec cenu?